"Barack Obama přednesl v pravdě 'americký' projev, přinejmenším z hlediska mnohoslovnosti a počtu vzletných frází, opakování a doplňování dotčených témat, přičemž se ale místy stával lehce neuchopitelným – zkritizoval kupříkladu padesát let amerických sankcí proti Kubě, ale západní sankce proti Rusku označil za správné, přičemž však vyloučil, že by to byl návrat ke studené válce," píše Spencerová s tím, že Obama zároveň připustil, že se USA v Iráku zničením státních struktur dopustily chyby, ale trval na Asadově odchodu ze Sýrie. 

Obama rovněž podle Spencerové nevyloučil spolupráci s Ruskem a Íránem na řešení syrského konfliktu, ale vzápětí zdůraznil, že se Sýrie nemůže vrátit k předválečnému statu quo. 

"Poněkud překvapivá byla pak závěrečná pasáž Obamova projevu, v níž se položil do zdůrazňování demokratičnosti Spojených států; možná byla tato část projevu adresována především americké veřejnosti, nicméně při poslechu zvenčí vyvolávala podivný pocit: Proč tolik přesvědčování? Copak tam snad demokracii ve skutečnosti nemají?" zeptala se Spencerová. Ta si zároveň povšimla toho, že linkou celého projevu bylo konstatování, že co je dobré pro USA, musí být automaticky dobré pro světou demokracii.  

"V tom se prezident USA radikálně odlišil od následujících řečníků. Čínský prezident Si Ťin-pching například věnoval značnou část svého mnohem konkrétnějšího projevu změnám klimatu, nicméně k mezinárodní politice prohlásil, že 'bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet mezinárodní situace a jak bude Čína silná, nikdy nebude usilovat o hegemonii, expanzi nebo vytváření sfér vlivu', tedy že odmítá dosavadní západní 'zákony džungle, které nejsou cestou ke správě mezinárodních vztahů'," píše Spencerová.

A čemu se ve svých slovech věnoval Putin? Ten podle Spencerové zdůraznil především to, že Západ OSN při svých agresích na Blízkém výhradě OSN považoval za zbytečnou a jako takovou ji obchážel. To prý může vést ke kolapsu celé architektury  mezinárodních vztahů.

"Před setkáním Obama – Putin jsou mantinely tedy nastavené: zásadní rozdíl spočívá v tom, že USA dál trvají na unipolárním světě, Rusko s Čínou dávají otevřeně přednost světu, v němž se bude rozhodovat kolektivně a s ohledem i na zájmy jiných. Takže vlastně nic nového. Tedy kromě toho, že se tyto dvě koncepce musejí logicky střetnout..." uzavřela analytička. 

Původní text najdete ZDE.