„Je zvláštní už na slavnostním aktu předjímat kritiku oceněných – to tam přece nepatří. Vyznamenání za zásluhy o Českou republiku bylo uděleno, tečka. A ještě podivnější je tu anticipovanou kritiku rozbíjet poukazem na domnělé nízké vlastnosti kritiků en bloc. Na malost závistivců a tak dále,“ poznamenal dále komentátor. Podle jeho slov však si se závistí Zeman trochu fandí. „Zdroje nelibosti jsou jinde,“ dodal Lipold. 

Původní text ZDE

„Jde o mučivý pocit nepatřičnosti, který se řady lidí o Zemanových 28. říjnech rok co rok zmocňuje. Vyplývá jak ze seznamu laureátů, na kterém se mísí úctyhodné a více než sporné postavy, tak z dění kolem, z hradního aranžmá (že ceremoniál řídí Vratislav Mynář, je obtížně stravitelné). A v jádru už vůbec z toho, co Miloš Zeman říká a dělá,“ poznamenal komentátor se slovy, že Zeman i 28. října rozděluje společnost. 

„Zemanova vyznameníáda trýzní jejich paměť a vkus. Zase jednou je jakoby všechno relativní – a na státní svátek to bolí víc než jindy. 28. října to vždycky, nejen za Miloše Zemana, vypadá, že stát je tak trochu prezidentův. Ale v Zemanově případě je těžké, pro hodně lidí nemožné se s tím smířit,“ uzavřel Lipold.

Do Zemana se pak obula komentátorka Jana Machalická v Lidových novinách. „Prezident si plete zábavu s uměním,“ řekla velmi ostře. 

„Od loňského 28. října, kdy Miloš Zeman ocenil Františka Ringa Čecha a Daniela Hůlku, je jasné, že v tomto směru lze od něj čekat to nejhorší. A že napříště nás schválně obdaří, pokud možno, ještě nesmyslnějším výběrem, aby ukázal, že ho nikdo nebude mustrovat, prostě si bude vybírat ze svého milieu. A aby se co nejvíc zavděčil lidu a ukázal intelektuálům, jak jimi pohrdá,“ poznamenala.

Následně zmínila Yvettu Simonovou, Helenu Vondráčkovou, Luďka Sobotu, Zdeňka Trošku a Vlastimila Vondrušku, kteří jsou podle ní představitelé ryze komerční kultury, zábavy pro nejširší vrstvy. „A Jaromír Nohavica, to je ze známých důvodů hodně kontroverzní volba,“ podotkla. 

„Když prezident ocení z umělecké scény s velkou převahou jen, kulantně řečeno, ‚segment středního proudu‘, je to nepřijatelné, ba trapné. V této sestavě opravdu není nikdo, jehož tvorba by posunula vývoj příslušného oboru, nabídla silnou výpověď a měla i nadčasový význam,“ dodala Machalická. Za políček všem slušným lidem pak označila ocenění novináře Petra Žantovského.

Politolog Tomáš Haas pak ke státním vyznamenáním napsal následující: „Když je někdo oblíbeným po dvacet nebo třicet let, pak to znamená, že radost, zábavu, podněty k zamyšlení či poučení lidem přinášel po celou jednu generaci. A má to velkou hodnotu. A že podával dlouhodobě mimořádný výkon. Není to žebříček okamžité popularity. Jen se nám to dobře kritizuje, protože vojenské zásluhy a hrdinství kritizovat lze jen těžko, vědě nerozumíme, abychom mohli posuzovat zásluhy. Ale sport a kultura je něco, o čem si každý myslí, že tomu rozumí, protože přeci miluje dechovku, nebo Aloise Jiráska, v divadle už také byl a filmů viděl spoustu a některé se mu líbily moc a jiné vůbec. Kouká na sport v televizi nejméně jednou týdně. Dechovku nemá rád, má rád Gotta nebo Plastiky, a tak se považuje za experta.“

Promluvila však také zpěvačka Helena Vondráčková, jež získala od hlavy státu státní vyznamenání. Podle svých slov pro server Ahaonline.cz jej uloží na čestné místo v domácí síni slávy. „Byla jsem docela pilná holka a nemusím se za nic stydět. Se skromností a pokorou jsem dnes přijala toto významné ocenění,“ řekla.

Původní text ZDE

V rozhovoru také řekla, že považuje za škodu, že syn zesnulé zpěvačky Věry Špinarové ocenění odmítl. „Nevím, jestli to bylo moudré rozhodnutí, ale na rozdíl od syna si myslím, že by toho Věra měla radost. Ona byla úžasná zpěvačka a já jsem si jí vždy vážila. Stát ji chtěl ocenit za její úspěchy. A to by se nemělo odmítat,“ podotkla.