Tak nám ministr obrany podepsal smlouvu o předání poloviny naší armády bundeswehru. Pokud si toho někteří nevšimli, vrcholný reprezentant ANO a ministr obrany podepsal v Německu s tamní ministryní obrany smlouvu, kterou je česká 4. brigáda rychlého nasazení podřízena německé divizi. Něco takového nemá v české historii obdoby, snad jen s dočasnou výjimkou takzvaného vládního vojska v době protektorátu a Svatováclavské roty SS v roce 1945.

Celá záležitost má několik rovin, především právně-politickou a bezpečnostní a mezinárodně-politickou. K podpisu opravdu přelomové smlouvy v celé historii českého národa jsme se toho v médiích moc nedozvěděli. Prvním krokem k „vlasteneckému“ činu ministra obrany bylo pravděpodobně hlasování ve Sněmovně, které má změnit českou ústavu. Převážná většina poslanců, s výjimkou KSČM a některých dalších vlastenců, v klidu odhlasovala možnost zatažení naší armády do nějaké cizí války, včetně jaderné, na základě rozhodnutí několika ministrů. Do budoucna by měla mít možnost posílat vojáky do zahraničí vláda, nikoli Sněmovna zastupující svými poslanci občany, případně i Senát, který by měl na rozhodnutí Sněmovny dohlížet.

Jen pro informaci, naše armáda se skládá z pozemních sil a letectva, kterému podléhá protiletecká obrana reprezentovaná jedním plukem ve Strakonicích. Základ pozemních sil tvoří dvě brigády, a to 4. a 7. Čtvrtá brigáda rychlého nasazení s velitelstvím v Žatci se skládá ze 41. mechanizovaného praporu v Žatci a 42. mechanizovaného praporu v Táboře, 43. výsadkového praporu v Chrudimi, 44. lehkého motorizovaného praporu v Hradci Králové a budovaného 45. mechanizovaného praporu v Rakovníku. Mimochodem to není dlouho, co se v Rakovníku zrušil armádní záchranářský prapor z důvodu úspor, řada zkušených odborníků přišla o práci a odešla od armády. Hlavní výzbroj 4. brigády tvoří kolové obrněné transportéry Pandur II (označované jako kolová bojová vozidla pěchoty), minomety a protitankové řízené střely. Nemá vlastní tanky, děla ani protiletecké systémy. Sedmá brigáda má podobnou organizaci, ale podléhá jí navíc tankový prapor v Přáslavicích. Mimo dvou brigád jsou součástí pozemních sil ještě dělostřelecký a ženijní pluk, chemické, zdravotnické a jiné logistické složky, jejichž jednotky by se v případě války přidělovaly k brigádám. Pod německé velení se dostala jedna ze dvou brigád, které tvoří hlavní komponent armády, tedy polovina našich pozemních sil, a nikomu z českých politiků to nevadí. Nebo někomu ano?

Stropnický se stal ministrem na základě rozhodnutí šéfa hnutí ANO (fakticky politické strany) Andreje Babiše. Stropnický je známý svými vysoce nadstandardními vztahy ke KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, kam by logicky patřil spíš než do ANO. Tyto strany mají nejblíže k EU a především Německu, přičemž STAN prosazuje ve volebním programu urychlené výraznější začlenění naší republiky do Unie a přijetí eura. Možná i proto nakoupila naše státní banka více než za 900 miliard této měny. Stropnického čin jde krásně dohromady s nedávnou další vlnou odprošování předsedou KDU-ČSL v Mnichově za zločiny spáchané českými podlidmi za druhé světové války a po ní na německých nadlidech a také se sudetoněmeckým rodáckým landsmanšaftem a metály lidoveckého ministra kultury.

Vzhledem k pozici, kterou má ministr financí a místopředseda vlády ve své, možno říci soukromé, straně ANO, lze sotva předpokládat, že by o činu svého ministra nevěděl. Rozhodně by se k němu měl jasně vyjádřit a nemlčet jako obvykle, když se jedná o činy jeho politiků zaměřené proti národu. On hodný strejda EET nic, to vše ten jeho ošklivý ministr, europoslanec či eurokomisařka. Musíme se proto zeptat, zda Stropnický ke svému činu dostal mandát ze strany vlády. Je možné, že by vláda rozhodla o předání poloviny naší armády pod německé velení? Slib člena vlády začíná slovy: „Slibuji věrnost České republice...“ A člen vlády dá polovinu naší armády Němcům jako důkaz svojí věrnosti České republice! Pokud k tomu měl mandát, jak který ministr hlasoval? Důležitá otázka před volbami! K tomu se nikdo, počínaje premiérem, nevyjádřil. Pokud mandát nedostal, porušil ministr obrany s velkou pravděpodobností Ústavu, což je základní zákon naší republiky v článcích 9, 49, 63 a 69.

Další vojáci působí v rámci polsko-slovensko-českého praporu EU, další v Pobaltí, další jsou v Afghánistánu a další v Mali, kde jich bude třeba stále víc, letci si opakovaně létají nad Pobaltím, nebo Islandem, takže kdo bude bránit naši republiku a čí armádu a k čemu vlastně platíme? A to dostal ministr obrany od ministra financí několik miliard navíc, pravděpodobně jako zálohu na zásluhy o obranu vlasti. Pokud naše armáda slouží někomu jinému, ať si ji také platí.

Čeští soldáti poprvé pod německými oficíry

Osobně jsem toho názoru, že o předání poloviny naší armády Německu by mělo rozhodovat celonárodní referendum. Není rovněž znám názor prezidenta republiky, který je titulárním vrchním velitelem ozbrojených sil, především armády a měl by do takové smlouvy co mluvit. Vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní smlouvu zásadního významu, mělo by se k ní vyjádřit Ministerstvo zahraničních věcí, ne-li ji přímo schválit, a to bez ohledu na určitou právní volnost z hlediska Ministerstva obrany. Tato smlouva navazuje na podobnou podivnou dohodu, kterou podepsal s Německem ministr vnitra Chovanec a umožnil tak působení německé policie na našem území. K tomu jsme se vlastně také mnoho nedozvěděli ze strany ministra vnitra, ani vlády, v níž působí. Možná je to utajované opatření v boji proti ruské propagandě, která prý má zmást státy EU zmatené vlastními politiky, a germánští „vachmajstři“ budou lovit nebezpečné české propagandisty jako v dobách protektorátu.

Z historického hlediska nemá čin ministra obrany obdoby a lze ho označit nejen za narušení suverenity našeho státu ale rovněž urážku české, případně československé historie. Pomineme-li germanizovanou rakouskou armádu, která okupovala naše země od roku 1620 do roku 1918, dostali se naši vojáci pod německé velení jen v době protektorátu. Tehdejší vládní vojsko však bylo oficiálně podřízeno prezidentu Háchovi a nakonec z něj většina vojáků dezertovala v Itálii k tamním partyzánům, nebo přes Švýcarsko k ČS obrněné brigádě. Jedinou ozbrojenou formací dobrovolně podřízenou německému velení se měla stát kolaborantská divize SS Böhmen und Mähren. Jenže se nacistům podařilo sestavit pouze jednu rotu, která dostala název Svatováclavská a ta se rozpadla ještě před nasazením proti rudé armádě v dubnu 1945.

Česká knížata a králové, mistr Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, naši legionáři ve Francii a Rusku (V Itálii a v Srbsku bojovali proti germanizovaným Rakušákům), odbojáři doma i v zahraničí za druhé světové války, všichni bojovali proti Němcům. Naši vojáci, policisté, celníci a příslušníci SOS bojovali proti zrádným teroristickým německým sudeťákům, kteří byli československými občany, a přesto se zasloužili o zničení této republiky a jako čerství Němci o následný nacistický teror a holocaust. V současnosti v německých robotárnách doslova vykořisťují naše občany jako otroky, aby udrželi vysokou životní úroveň německého panstva a jeho multikulturních hostů. Podřízení poloviny naší armády státu, který má k naší zemi tradičně povýšený, až nepřátelský vztah a jehož občané nesou historickou vinu na zhruba 360 000 obětech z řad občanů předválečné Československé republiky je opravdu historický, doslova revoluční „vlastenecký“ čin.

Předání poloviny naší armády Německu je třeba vidět i v současných politických souvislostech. Jedná se o tři skupiny problémů, a to mocenské napětí mezi USA a EU reprezentovanou Německem, válku proti Rusku a totalitarizaci uvnitř EU zaměřenou na vytvoření eurostátu ovládaného Německem podle globalistických zásad. Zde je třeba zdůraznit, že v případě smlouvy mezi Stropnickým a von Leyden se nejedná o akci v rámci NATO, ale dvoustrannou smlouvu mezi Německem a naší republikou!

Z hlediska mocenské pozice v Evropě roste napětí mezi Německem a USA. Americký prezident se rozhodl ukončit přehnané sponzorování bezpečnosti Evropy s tím, že jej voliči zvolili americkým, nikoli evropským prezidentem. Evropa sice vojenskou pomoc nepotřebuje, protože Evropskou unii sice ohrožuje pouze islámská invaze vyvolaná německým vedením, případně vnitřní rozklad a ekonomická krize, ale stále se snaží hledat nepřítele v Rusku. Posiluje válečnickou rétoriku a propagandu v médiích. Nakonec potáhnou německá EU a NATO na Rusko kvůli Krymu, jehož obyvatelé nechtějí být Ukrajinci, a z důvodu zmatení ohrožením ruskou propagandou na internetu! Reprezentanti Německa, EU a evropské části NATO a jejich mediální propagandisté připomínají amerického admirála Forrestala, který v roce 1949 vyskočil z okna s šílenými výkřiky: „Rusové přicházejí“. Nepřišli dodnes, nikdy neměli ani plány na vylodění v USA a v roce 1949 neměli ani jaderné zbraně.

Německo spolu s Polskem a pobaltskými státečky tvoří nejbojechtivější část NATO. Všechny tyto státy mohutně zbrojí. Samotné Německo na válku s Ruskem samozřejmě nestačí, proto se snaží posílit svoji armádu různými spojenci, kteří potáhnou jako kanónenfutr v první řadě. Stejnou divizi, kterou mají posilovat naši vojáci, už doplňují Nizozemci a Rumuni. Poláci a Ukrajinci potáhnou nadšeně sami v rámci německého revanše. Jen bych připomenul Stalingrad, kde byly jako první vybity italské a rumunské divize. Zde se rovněž nelze zbavit obavy, že do války by mohli být zapojeni islámští migranti, čemuž odpovídá i jejich složení. Německo historicky použilo muslimy v první i druhé světové válce v boji proti křesťanům.

Je stále evidentněji vidět německou snahu o převzetí vedoucí úlohy bezpečnostního garanta v Evropě z rukou USA. Dokladem je i zmatená bezpečnostní konference v Mnichově. Německo doslova přebírá agresivní globalistický prapor. Omezení americké účasti je pro ně skvělý argument. Je to velmi nebezpečná tendence směřující k německé vojenské hegemonii v Evropě. Ve dvou případech vedly takové snahy ke světovým válkám. Vítězná válka Německa s Ruskem by odstranila většinu problémů rozpadající se EU. Americká generalita se toho děsí, ale USA mohou na válce mezi EU a Ruskem jen vydělat. Pokud zůstanou mimo, slíznou ještě sladší smetanu než po roce 1945. Vítěz i poražený budou vyčerpaní s naléhavou potřebou hospodářské pomoci, třetí vzadu by nakonec mohl sebrat celé vítězství. Naopak, pokud Rusku pomůže Čína, nebude znát katastrofa Německa a jeho kolonií ve válce proti Rusku mezí. Jenže Němci si ve své nadutosti už dvakrát mysleli, že válku stihnou vyhrát. Nestihli a nepoučili se. Německo ovládající politiku EU nás a naše slovanské sousedy aktuálně ohrožuje svými bojechtivými ambicemi víc než kdokoli jiný.

Vše zapadá do souvislosti s pravděpodobným nástupem Martina Schultze jako německého kancléře. Právě on prosazuje projekt nové Evropy bez hranic, národů, národních armád atd. Armáda by byla takzvaně evropská, samozřejmě pod německým velením. Podle nepotvrzených informací má tuto ideu prezentovat zanedlouho nový německý prezident. V jejím rámci se také počítá s jednotnou migrační politikou, tedy islamizací Evropy řízenou z Německa. Výsledkem by byla totalitní a globalistická Evropa tvořená koloniemi od pobřeží Portugalska po Ural, včetně severní Afriky, ovládanými Německem, o níž snili nacisté. Taková Nová EU fýrera Schultze dává našim dětem i vnukům, pokud přežijí třetí světovou válku vyvolanou Německem, perspektivu levných pracovních sil v německých robotárnách. Kromě změny výkladu historie, rozbití národů a ekonomické kolonizace je třeba odzbrojit občany a odzbrojit státy a zbavit je ochrany národními armádami. Jednou z dílčích možných cest je předání národních armád Německu.