„Ve svém projevu na Národním fóru mládeže na konci srpna kritizoval Vladimir Putin část ruské populace za to, že nehájí národní zájmy, ale naopak jde přímo proti nim. Víme ale vůbec všichni, co jsou vlastně ony ruské zájmy? Je snad možné říci, že existuje pouze jeden správný výklad národních zájmů? Naznačuje tím tedy Putin, že jedině on sám zná pravou podstatu národních zájmů Ruska? Lze považovat současnou politiku Ruska uplatňovanou vůči Ukrajině za hájení našich národních zájmů? Mám vážné pochyby o všech těchto otázkách," konstatuje Ryžkov. 

„V březnu Rusko ke svému území připojilo ukrajinský Krym. Západ se na to dívá jako na anexi, Moskva tento akt prezentuje jako znovupřipojení území, které vždy patřilo k naší zemi. Přitom Rusko ukrajinskou příslušnost Krymu v minulosti potvrdilo prostřednictvím mnoha dvoustranných i mnohostranných smluv a dohod. Tyto smlouvy jsou, jen tak mimochodem, stále v platnosti. Později byla Moskva obviněna z podpory proruských separatistů na východě Ukrajiny. V rámci podpory prý povstalcům z Doněcku a Luhansku posílá zbraně, munici, dobrovolníky, poradce a nakonec i regulerní armádu," píše Ryžkov. 

„Vláda v Kyjevě na ozbrojené povstání na východě země reagovala vysláním tzv. protiteroristických jednotek. Několikaměsícní krvavé boje si vyžádaly mnoho tisíc životů z řad vojáků i civilistů na obou stranách. Rusko bylo v této souvislosti obviněno ze spáchání celé řady trestných činů. Z rezoluce č. 3314 přijaté na Valném shromáždění OSN v prosinci 1974 vyplývá, že se Rusko v posledních měsících dopustilo prokazatelných skutků, které lze skutečně charakterizovat jako agresi a porušování mezinárodního práva (vyslání vojsk na cizí území, ostřelování cizího území, dodávky zbraní pro žoldáky bojující na cizím území atd.)," jmenuje příklady ruské agrese Ryžkov. 

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Podle ruské ústavy přitom musí použití ruských ozbrojených sil v zahraničí schválit Rada federace. V případě východní Ukrajiny se tak ovšem nestalo. Pokud tam ruská armáda přesto operuje, měl by někdo z tohoto porušení ústavy vyvodit osobní zodpovědnost. Ukrajinský konflikt je největší krizí odehrávající se v postsovětských dějinách na území bývalého SSSR a zároveň dramaticky mění postavení Ruska v současném světě," míní Ryžkov. 

„V důsledku uvalení sankce přijde Rusko o stovky miliard dolarů a bude čelit ekonomické krizi. Evropská unie coby hlavní ekonomický partner Ruska a klíčový odběratel dodávek plynu se již nyní snaží snížit svoji energetickou závislost. Vztahy mezi EU a Ruskem jsou na nejnižším bodě mrazu po skončení studené války. Veškeré dohody posilující politické i ekonomické vazby mezi oběma stranami byly pozastaveny na neurčito. Nemluvě o vážně narušených vztazích s donedávna velmi blízkým partnerem z Německa. Ruské počínání navíc sjednotilo i ukrajinskou společnost, kde nyní dosahuje podpora užších vztahů s EU a NATO rekordních hodnot," všímá si Ryžkov. 

„Rusko tedy začalo své zraky upírat na Čínu. Ta nám však nemůže nabídnout tak vyspělé technologie, které k nám ještě před pár měsíci přicházely ze Západu. Navíc je zřejmé, že na čínský trh budeme muset často dodávat produkty za nižší než tržní ceny. Hrozí zde riziko, že se Rusko stane na svém partnerovi z Asie přehnaně závislé. Všechny výše zmíněné skutečnosti od základu odporují cílům v oblasti zahraniční politiky, které prezident Putin shválil v příslušném dokumentu z 18. února 2013," konstatuje Ryžkov. 

Ve výše zmíněném dokumentu se mimo jiné píše, že „cílem ruské zahraniční politiky je podpora dobrých vztahů se sousedními státy a podpora při překonávání stávajících i potencionálních konfliktů v oblastech přilehlých k Ruské federaci“. Zároveň dokument obsahuje závazek k rozvoji dvou i mnohostranných vztahů s jinými státy na základě respektu k jejich svrchovanosti a územní celistvosti. „Onen dokument definuje národní zájmy Ruska velmi přesně a správně. Současné činy realizované v oblasti ruské zahraniční politiky jim však přímo odporují," je přesvědčen Ryžkov.