Do vyhlášeného libereckého Fryčova knihkupectví zavítala ve středu večer řada lidí. A to nejen z Liberce, ale i odjinud, dokonce i z dvě hodiny jízdy vzdáleného Ústí nad Labem. Přišli si poslechnout a podebatovat s Tomášem Klvaňou. Novinářem, spisovatelem, přednášejícím na prestižní New York University. Představil zde svoji novou knihu Fenomén Trump – poslední vzpoura bílých mužů.

Tomáš Klvaňa několik let v USA žil a studoval, má doktorát na Minnesotské univerzitě v oboru teorie a kritika komunikace. „Vždy jsem Spojené státy obdivoval pro jejich demokratickou tradici a politickou kulturu. Přijel jsem tam začátkem devadesátých let. Sledoval jsem všechny televizní politické stanice, poslouchal rozhlas, četl noviny i odbornou literaturu. První, co mě zaujalo, je ten kontrast, jakým způsobem se americká popkultura představuje světu prostřednictvím různých podivných filmů hollywoodské produkce, kde se pořád někdo honí v autech, a tím, jaká ta kultura opravdu je,“ řekl. Podle něj je mnohem zajímavější, vyspělejší, než by se mohlo zdát z různých akčních filmů. „Mě tehdy zaujala jejich politická kultivovanost v televizních diskusních pořadech. Vždycky když jsem přijel na prázdniny domů a díval se na české politické diskuse v televizi, praštilo mě do očí, jak profesionalita redaktorů i politiků byla na mnohem nižší úrovni,“ vypozoroval. Říkal si tehdy, že by se chtěl dožít doby, kdy se politická kultura v České republice přiblíží politické kultuře Spojených států. „A já jsem se té doby dožil,“ prozradil za smíchu obecenstva. „Jenže to není proto, že my bychom se zlepšili. Ale Američané se přiblížili k nám,“ upozornil.

Trumpa nenapodobí nikdo. Jeho projev je na úrovni žáka šesté třídy

Jakým způsobem se dnes prosadíte v té kakofonii hlasů? „Dnes může díky sociálním sítím publikovat ve veřejném prostoru v tom vyspělejším světě téměř každý. Tím vzniká obrovská konkurence. Ti, kteří se tím živí nebo chtějí získat politické hlasy, vstupují do změti profesionálních, poloprofesionálních i amatérských hlasů, které se v tom světě pohybují,“ objasnil. Budování publika je podle něj dnes nejdůležitější věcí, kterou musí ten, kdo chce získat hlasy, zvládnout. Pokud někdo chce zaujmout co nejvíc lidí, což většina politiků chce, nejsnazším způsobem je hrát na emoce. V tomto největší převrat udělal Facebook. „Mění komunikaci. Lidé se na něm učí, že pokud chtějí mít co největší publikum, musejí být co nejvíce emocionální, razantní, někdy i extrémní. To je nejjednodušší způsob, jak získat publikum,“ sdělil. Do této kategorie patří podle mínění Klvaňy Donald Trump.

Poté povyprávěl jeho životopis. O tom, jak začínal podnikat v oboru reality, v čemž pokračoval v profesi svého otce. Zatímco ten ale působil v méně prestižní newyorské čtvrti Brooklyn, Donald se prosadil na Manhattanu. Pomohla mu k tomu tučná finanční injekce, kterou od otce zdědil – 400 milionů dolarů. „Podařilo se mu tam proniknout i proto, že jeho táta byl velmi šikovný ve sponzorování některých významných amerických politiků. Mezi nimi byl i bývalý starosta New Yorku, který pak Donaldovi umetl cestičku do Manhattanu,“ ozřejmil. Donald Trump se tam uchytil, začal často s pomocí velkých daňových úlev budovat hotely. Postupně si získával jméno ve světě médií. Stala se z něho mediální celebrita. Šel tomu hodně naproti. Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let volal do různých redakcí – nejčastěji bulvárně zaměřených – člověk, který se představoval jako John Miller. Tvrdil, že je Trumpovým píáristou. A mimo oficiální vyjádření vyprávěl redaktorům, jak je Donald skvělý muž, že se na něj lepí ženy, kolik vydělal peněz, jak se o něj pokoušejí politici. Tohle fungovalo několik let. První problémy začal mít Trump v roce 1991, kdy se začalo hroutit jeho manželství s Češkou Ivanou Trumpovou a poprvé se o Trumpovi objevovaly i kritické články. „Jedna novinářka si rozhovor s údajným Johnem Millerem nahrála. Vyprávěl, jak chodí s modelkou Carlou Bruniovou, jak se setkal s Madonnou a její tanečnice chtěly, aby se jim podepsal. Jak mu jde skvěle byznys a podobně,“ popsal Klvaňa. Novinářce bylo podezřelé, že John Miller zná život Trumpa tak detailně. Zjišťovala, kdo tedy je ten John Miller. Nakonec prasklo, že jím je Donald Trump sám. V roce 2016 se tato kauza objevila kvůli prezidentské kampani. „Trump to popřel s tím, že to není pravda a že se ho snaží napodobovat celá řada lidí. Pokud si ale tu nahrávku poslechnete, je vám jasné, že to nemůže být nikdo jiný. Takhle jeho projev, který je na úrovni žáka šesté třídy, nemůže napodobit nikdo,“ domnívá se Tomáš Klvaňa.

Koncem devadesátých let to vypadalo, že Trumpovo podnikání skončí krachem. Přiznal dokonce v daňovém přiznání ztrátu jedné miliardy dolarů. A to je dost. Trump se však vrátil do světa úspěchu pomocí televize, konkrétně reality show. „Začal svoji velmi úspěšnou reality show, kde Trump fungoval jako nekompromisní manažer. Kolem sebe soustředil skupinu lidí, kteří se snažili plnit jeho úkoly v oblasti podnikání. On je sledoval a potom vyhodnocoval jejich práci. Nejslabšího vždy na konci cyklu propustil. Vítěz naopak získal lukrativní manažerské místo v některém z jeho podniků,“ vysvětlil. Trump se tedy dokáže velmi obratně pohybovat v oblasti televize, bulváru, umí se pohybovat před kamerou a zaujmout publikum. Což mu přišlo vhod. Stal se hvězdou Twitteru i Facebooku. Pak začal – v roce 2011 – koketovat s tím, že začne kandidovat na amerického prezidenta. V rámci toho obviňoval Baracka Obamu, že se nenarodil v USA, ale v Keni či Indonésii. Podle americké ústavy by tak nemohl být právoplatným prezidentem Spojených států. „Ústava USA říká, že prezidentem se může stát jenom rodilý Američan. Přičemž termín rodilý Američan je sporný. Není jasné, zda se musí narodit na půdě Spojených států. Například jiný republikánský prezidentský kandidát, Ted Cruz, se narodil americkým rodičům v Kanadě. Velmi pravděpodobně by prezidentem Spojených států mohl být,“ objasnil Klvaňa. Nicméně této informaci v jednu chvíli věřila třetina republikánské strany. Ačkoliv se Obama narodil v Honolulu, hlavním městě Havajských ostrovů, jež jsou součástí USA. „Jedním z hlavních motorů těchto výpadů byl Donald Trump,“ prozradil Klvaňa. Trump uvažoval o kandidatuře na prezidenta v roce 2012, ale pak si to rozmyslel. Už poněkolikáté.