„Je to osmdesát roků, kdy narodil se Václav Havel. Předurčený k velkým krokům. Když ostatní se mluvit báli, on hájil svoje ideály. Nebyla to náhoda, že vyhrála svoboda. Z vězněného disidenta dotáhl to na prezidenta. Snad se jednou, jak si přál, splní jeho ideál. Že nad nenávistí a lží pravda s láskou zvítězí.“ Touto dětskou říkankou si 5. října 2016, v den nedožitých osmdesátých narozenin Václava Havla, velké postavy českých novodobých dějin, připomněla na svém webu na děti zaměřená televize Déčko, jež je součástí České televize. I další její programy si prvního českého prezidenta hojně připomínají. Například vzpomínkovými rozhovory na něj s lidmi, kteří ho dobře znali. Slavnostním koncertem či jeho divadelními hrami – ať už tou nejznámější, „pivní“ Audiencí, představením Činoherního klubu v hlavních rolích s Josefem Abrhámem a Pavlem Landovským, či Mlýny v podání Divadla Sklep.

Nadšené tirády mu spíše škodí

Jak hodnotí připomínku na výročí Václava Havla mediální analytici? Podle Ireny Ryšánkové je Havla zbytečně moc, je přílišně adorován a schází kritický hlas. „Ty nadšené tirády mu spíše škodí. Myslím, že už je načase, aby se objevil historik, který nějakým způsobem působení Havla zhodnotí a řekne, co udělal dobře a co špatně. Pomalu by měla končit doba, kdy budeme nastavovat kult osobnosti Václava Havla, budeme po něm pojmenovávat všechno, co po něm dosud nebylo pojmenováno, a přejmenovávat, co se jmenuje po někom jiném. To je naprostý nesmysl,“ sdělila ParlamentnímListům.cz. Uvědomuje si, že výročí je to významné. „Řekněme si ale upřímně, že jsou lidé, které Václav Havel třeba vůbec nezajímá. To přehavlování je moc. Je to křeč. Uměle nastavená agenda, která nutí k tomu, abychom nějakým způsobem adorovali člověka. Připadá mi, že je toho nesmírně mnoho a kritický hlas v podstatě žádný,“ prozradila ParlamentnímListům.cz.

A pořád a pořád připomínat, ať se estébébácké Parlamentní listy zeserou.Dnes by se dožil osmesátin Václav Havel.

— Jan Rejžek (@jrejzek) 5. října 2016