Zdánlivě okurková sezóna není příliš živným podhoubím pro rozkvět zásadních politických – a následně mediálních (někdy ovšem i naopak) – událostí. Přesto dnešní tři glosy ve své podstatě, byť to na první pohled může vypadat jinak, nejsou „okurkové“ ani trochu.

„Od jednoho účastníka e-mailového korespondenčního provozu, abych to řekl politicky korektně, jsem obdržel následující zamyšlení, týkající se skutečnosti, že zdaleka ne všechny státy EU, každý v různé míře i formě, nejásají nadšením z migračních kvót nařízených z Bruselu. Evropská komise otevřeně mluví o tom, že neuposlechnutí tohoto nakázání, formálně odmávnutého evropským ‚parlamentem‘ (co je to za parlament, když nesmí navrhovat zákony, nýbrž jen schvalovat směrnice nikým nevolené vlády, tedy ‚komise‘?), hodlá trestat – omezením hlasovacích práv a především finančně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jím zmíněný e-mail zní takto:

„Podle návrhu Evropské unie se odmítačský stát může vykoupit z přikázaných kvót na usídlení migrantů zaplacením 250 tisíc eur za každého odmítnutého migranta. V korunách jde o 6,755 milionu korun. Podle vysokých unijních představitelů nejde o pokutu, ale o náklady na jednoho migranta. Jinými slovy, Unie si jednoho muslimského migranta cení na 6,755 milionu korun. Unie nám za 12 let členství velkoryse poskytla v dotacích celkem čistých 561 miliard korun. Buďme také velkorysí a ponechme stranou, že bohaté evropské státy za stejnou dobu získaly od nás více než čtyřnásobek této částky na ziscích svých firem. Nuže, na jednoho Čecha připadá 56,1 tisíc korun. To je částka, na kterou si Unie cení jednoho Čecha.

Porovnejme obě částky a zjistíme, že Unie si jednoho Čecha cení 120krát méně než jednoho muslimského migranta. Nuže, český občane, narozený z českých rodičů, vychovaný v Čechách, pracující v Čechách a dbalý českých zákonů, postav se před zrcadlo. To, co vidíš, má v očích Junckera, Merkelové, Tuska, evropských komisařů a vůbec celé Evropské komise 120krát nižší hodnotu než negramotný afgánský nomád, beduínský pastevec koz či pologramotný syrský zedník. I když postavíš před zrcadlo svou čtyřčlennou rodinu, stále máš ty se svými nejdražšími v očích bruselských úředníků 30krát nižší hodnotu, než jeden muslimský nomád, pastevec koz, nebo zedník. Na kolik si ceníš Evropskou unii ty?“

Muslimský nomád je pro EU mnohem cennější než Čech

Tomu se tedy říká trefa. I když samozřejmě Evropy znalý účetní namítne, že se tu porovnávají tak trochu jablka s hruškami. „Peníze jdoucí na projekty z fondů Evropské unie nejsou tytéž peníze, které jdou na příjemné evropské přebývání migrantů. Jenomže zdravý rozum říká: i když jsou z jiné kolonky, pořád jsou to jedny peníze. Ty odněkud, tedy z členských států Unie, přitékají a někam zase odtékají – do kapes evropské administrativy zejména, pak na projekty, na nichž tato administrativa má eminentní zájem – a k těm zřejmě migrace patří v první řadě, a pak teprve někde na chvostě též třeba na rekultivaci zemědělských půd, podporu investic v chudších regionech a tak dále. Takže i když připustíme, že toto jednoduché porovnání ‚ceny‘ člověka tamtoho a onoho má svoje přísně účetnické mouchy, podstata zůstává,“ míní Petr Žantovský.

Na jeden zajímavý rys této podstaty před časem upozornil Petr Schnur v deníku Právo: takový byznys, který se kolem migrace třeba jen v SRN rozvinul, nepamatují od poslední války. „Ubytování pro migranty, jejich stravování, zdravotní péče, pojištění – to všechno na de facto státní objednávku, a tedy s jistotou následného proplacení. Takže nejen převaděči vydělávají miliony na příchozích z jiných kontinentů, ale i jejich vítači. Připomnělo mi to jeden starý vtip: V nebi se potkali na jednom obláčku Husák a na druhém Beneš. A Husák říká: ‚Pane doktore, že jste prodal republiku Němcům, to vám neodpustím.‘ A Beneš říká: ‚Pane doktore, a že vy jste ji prodal Rusům, to vám taky neodpustím.‘ Vedle letí na jiném obláčku Kohn s Roubíčkem a mažou mariáš. Kohn zvedne oko a praví: ‚Slyšej to, Roubíček, to jsou kšefty: prodali ten šunt dvakrát.‘ V jednoduché analogii se dá říct, že i na migraci – bez ohledu na její humanitární či geopolitické aspekty – se vydělává vícenásobně. Jen už to není ani trochu k smíchu,“ upozorňuje mediální analytik.

Soudruzi z Evropské komise poněkud zaspali dobu

Pro druhé téma využil rozhodnutí Evropské komise přidat do seznamu nepůvodních invazivních druhů nově dalších devět rostlin a tři živočichy. „Už jsem sáhl na finanční útrobu Evrosojuzu, jak říkají Evropské unii Rusové. A zmínil jsem, jak velký díl financí tekoucích Bruselem spotřebuje sama tamní administrativa na svou – oni tomu říkají ‚činnost‘. Příklad nejnovější ‚činnosti‘ přinesly Novinky ve středu a jiné české deníky ve čtvrtek. Píše se zde, že do EU nesmí psík mývalovitý nebo ondatra. Jsou to invazivní druhy. Z rostlin na tomto stále se rozrůstajícím seznamu zakázané fauny a flóry přibyl rovněž plevel, známý ze všech našich strání už po léta pod jménem bolševník velkolepý. Dovoz invazivních druhů je tedy zakázán z Bruselu a kontrolován mimo jiné i na pražském letišti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.