I Šimáček si ale klade otázku, co tedy selhalo. "Mimo jiné kolonialismus a výbojnictví Evropy v 20. století. Studená válka a kořistnické závody Východu a Západu o vliv na severu Afriky a Blízkém východě, jejichž důsledky nyní sklízíme a zároveň si je nechceme přiznat,“ vypočítává to, co podle něj vedlo ve svém důsledku k růstu islámského radikalismu.

Za radikalismus můžou závody o ropu či tvorba umělých států

Další příčiny vidí v drancování nerostného bohatství chudšího světa, v závodech o ropu a geopolitický vliv, který vede k utváření umělých státních útvarů vystavěných na moci menšiny, která díky podpoře "ze západu“ ovládá většinu, a to směsí politického a náboženského útlaku. A také ve vyzbrojování diktátorských skupinek, rozpoutávání válek a jejich opouštění v momentě, kdy tu kterou zemi drancovaly a ničily.

"Stovky milionů zmrzačených životů, desítky milionů mrtvých za branami Evropy za posledních 50 či 70 let, tam, odkud dnes hrozí (a v kontextu napsaného zcela nepřekvapivě!) radikálové, synové a dcery těchto sociálních experimentů, které dnes najdeme v al-Káidě či mezi válečníky Islámského státu,“ píše Šimáček.

Selhaly sociální politiky euroatlantického prostoru

Přiznává také, že selhaly sociální či sociálně inkluzivní a přistěhovalecké politiky euroatlantického prostoru. Za symptomatický považuje příběh jedné z dívek, která byla komplicem obou útočníků v redakci časopisu Charlie Hebdo. "Většinu svého mládí prožila integrovaná do francouzské společnosti, byť u toho nebyla příliš úspěšná. V okamžiku, kdy ji měla v existenciálních nesnázích pomoci nějaká ruka zvenku (sociální pracovník…), naopak přišla o práci a vstoupila do vztahu s radikálním mladíkem, který otočil kormidlem jejího života na druhou stranu,“ vysvětluje Šimáček.

Poukazuje na to, že muslimové jsou součástí Evropy a Ameriky po řadu desetiletí a už odsud neodejdou, ale naopak jich tu ještě přibude. "A je otázkou přežití Evropy, Ameriky a celého světa, za jakých podmínek to bude,“ upozorňuje s tím, že když bude soužití původních Evropanů s nově příchozími postaveno na lidskosti, otevřeném soužití a respektu ke kulturní a náboženské odlišnosti, Evropu to obohatí a připraví na situace, kterou zažíváme nyní – okamžiky po děsivém teroristickém útoku, který vyvolává otázky po revizi soužití křesťanského (liberálně demokratického) a muslimského světa.

Nutná je ale zásadní změna, kterou má být nový kurz v sociálních a azylových politikách. Musí investovat do zaměstnávání a vzdělání chudých přistěhovalců. Musí být preventivní - předcházející vyhrocení situace v lidském životě, které může být rizikem jeho úpadku a případné radikalizaci.

Politika by také měla být respektující. "Ve školách, na pracovištích a na veřejnosti by měli být lidé spolu, nikoliv proti sobě. A začíná to šátkem na hlavě u dívek a končí tím, že lidé, kteří se navzájem poznávají a horizontálně promísí, přestanou řešit, zda ten či onen je muslim či křesťan, ale jaký je sám o sobě člověk,“ dodal Šimáček.

Celá článek najdete zde.