V úvodu se Víchová věnovala informační válce a vyvracení mýtů. „Když začal Euromajdan, tak místo toho, abychom se bavili proč Ukrajina přistoupila k podpisu asociační dohody s Evropskou unií, proč ji nakonec Viktor Janukovyč nepodepsal, proč začaly protesty, tak se u nás řeší otázka ukrajinského fašismu, banderovců. Což je sice zajímavé téma, ale zrovna ne v souvislosti s podpisem asociační dohody,“ uvedla ukrajinistka.

Pak se jala vyvracet mýtus o dvou Ukrajinách, či o státu, který byl vytvořen uměle. „Dvě Ukrajiny je intelektuální otázka, se kterou přišel zhruba před 20 lety Mykola Rjabčuk,“ vysvětlila. Poukazoval na to, že Ukrajina po získání nezávislosti v roce 1991 je rozdělena na dvě části. Západní, která měla styky s Evropou mnohem živější a znala magdeburské právo, a na tu druhou, která byla 300 let pod ruským impériem. „To byla jeho otázka, kterou poskytl v intelektuální diskuzi. Na což mu spousta intelektuálů odpovídala, že těch Ukrajin může být také 27. Protože srovnávat třeba Oděskou oblast s Luhanskou je nesmysl,“ uvedla. Bohužel byla tato intelektuální debata zneužita politicky. „Vždy před volbami pozvedli otázku fašistického západu a internacionálního východu. Týkalo se to i prezidentů Kučmy a Janukovyče. Když volby vyhráli a dosedli na kyjevský trůn, tak na to čtyři roky zapomněli. A Ukrajina byla zase jednotná. Tyto argumenty pak vytáhli zase před dalšími volbami,“ konstatovala Lenka Víchová.

První revoluce byla už v roce 1990. A byla úspěšná

Majdan není zdaleka první ukrajinskou revolucí jejích novodobých dějin. Už v roce 1990, tedy rok před rozpadem Sovětského svazu, vyšli zde lidé masově do ulic. „Této revoluci se říkalo Na žule. Má to opět spojení s Majdanem, náměstím Nezávislosti. Taky tady vznikalo stanové městečko, studenti začali hladovku,“ sdělila. Požadavky byly jasné. Samostatnost Ukrajiny, svobodné volby, a aby branci nemuseli sloužit na vojně po celém území Sovětského svazu, ale jen na Ukrajině. „Tato revoluce je považovaná za velice úspěšnou. Všechny její požadavky byly splněny. Do roka se Ukrajina stala nezávislou, čímž se vyřešili i ti branci. Následovaly svobodné volby do parlamentu,“ upozornila. V roce 2000 a 2001 proběhly masové protesty proti prezidentovi Kučmovi, u něhož panovalo podezření, že svůj druhý mandát získal pomocí různých machinací. Této revoluci se říkalo Akce bez Kučmy. „Po několika týdnech byla surově rozehnána, i když se to nedá srovnat s tím, jak skončil loni Majdan,“ zmínila. Po třech letech se konala dobře známá Oranžová revoluce.

Teprve teď se de facto hroutí Sovětský svaz

V roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz. „Ale teprve teď jsme svědky, že se hroutí de facto. Sice tehdy vznikly nezávislé republiky, ale ty vztahy zůstaly velmi podobné jako předtím. Nezávislost Ukrajiny nebyla taková, jak by si ji občané přáli,“ domnívala se ukrajinistka. „Výčet revolucí zmiňuji proto, abych uvedla, že Majdan není první revolucí a patrně ani poslední. Je to jedna z epizod zániku Sovětského svazu,“ řekla. „Ti, kdo tvrdí, že se Rusko jenom brání, mají do jisté míry pravdu. Kdyby Ukrajina provedla reformy, přestala by být kompatibilní s Ruskem. Mohl by pak nastat dominový efekt, který by se valil jinými republikami,“ uvedla.

Krym byl vždycky ruský, tvrdí Rusové a jejich podporovatelé v jiných zemích. Není tomu tak. „K ruskému impériu se dostal koncem 18. století. O sto let později než východní a jižní oblasti Ukrajiny. Rusku patřil 170 let. Nejdéle byl pod Osmanskou říší – 600 až 800 let. Hlavně ale patřil původnímu obyvatelstvu, což jsou krymští Tataři,“ ozřejmila. Z původních 90 procent se jejich počet smrskl na 15 procent. „Rusko nebylo ke krymským Tatarům příliš vlídné. Po druhé světové válce byli označeni za kolaboranty a byli vystěhováni do Střední Asie. Zpátky se vraceli až po získání ukrajinské nezávislosti. I když neměli moc kam. Krym už byl obsazen jinými národnostmi. Především Rusy, kterých je zde dnes kolem 60 procent,“ upřesnila Víchová.

Důvody připojení Krymu k Ukrajině? „Chruščov nebyl opilý, když ho přepisoval administrativně na Ukrajinu,“ upozornila. Důvody byly pragmatické. Krym je spojen pouze s ukrajinským územím. „Na Ukrajině se tehdy v padesátých letech připravovala voda pro vyschlý Krym. Postavilo se obrovské vodní dílo, které zásobuje Krym. Z Ukrajiny sem jde i plyn a elektřina. Dnes je zásobování Krymu složité. Byl dotovaný Ukrajinou, uživil se jen z 36 procent. Teď ho samozřejmě musí dotovat Moskva,“ vysvětlila.