Odhady počtu zúčastněných demonstrantů se různí. Fotograf Igor Golovnijov, jenž publikoval několik snímků na mezinárodním serveru demotix.cz určeném pro fotožurnalisty, uvádí, že mohlo být na místě přítomno asi 4000 příznivců Stepana Bandery. Jiní tvrdí, že toto číslo může být až dvakrát nižší. Každopádně nevzbudil letošní pochod zdaleka takový zájem, jako tomu bylo před rokem.Tehdy například USA Today informovaly, že se vzpomínkového pochodu na počest Stepana Bandery zúčastnilo asi 15 000 lidí.

Stejně jako před rokem i včera bylo mezi demonstranty vidět mnoho uniforem odkazujících na druhou světovou válku. Někteří z účastníků nesli nad hlavami hořící pochodně. Lidé provolávali vlastenecká hesla typu „Ukrajina patří Ukrajincům“ či „Bandera se vrátí a udělá pořádek“. Došlo i k několika potyčkám a zraněni byli dva přihlížející ruští novináři. Ti byli údajně zbiti a okradeni neznámými útočníky. Jedna z ruských novinářek byla sražena k zemi a uhodila se do hlavy. Poté jí byl podle jejího svědectví odcizen mobilní telefon. Hněvu útočníků neušel ani kameraman, jemuž útočníci poškodili kameru.

Ukázka z pochodu za Stepana Banderu

Stepan Bandera má mezi historiky rozporuplnou pověst. Zatímco ukrajinskými nacionalisty je pro svůj boj za samotatnost a nesmiřitelný postoj vůči Stalinovi považován za hrdinu, jiní poukazují na to, že udržoval styky s Hitlerem a spolupracoval s fašistickým Německem. Bandera se stal na přelomu dvacátých a třicátých let vůdcem odbojové skupiny operující na území pod správou Polska, která svůj politický program prosazovala i prostřednictvím teroristických útoků a atentátů. Bandera byl v roce 1934 odsouzen k trestu smrti za spoluúčast na atentátu na tehdejšího polského ministra vnitra Pierackého. Nakonec mu však byl trest zmírněn na doživotí, ale Němci jej po porážce Polska v roce 1939 propustili.

Po útoku fašistického Německa na Sovětský svaz Bandera vyhlásil 30. června 1941 samostatnost Ukrajiny. Tento krok se však u Němců nesetkal s přílišným pochopením a vůdci nového státu v čele s Banderou byli odvlečeni do Berlína. Jelikož svůj záměr osamostatnit Ukrajinu neodvolali, byli posláni do koncentračního tábora. Bandera byl z tábora Sachsenhausen propuštěn na podzim 1944 a bylo mu umožněno vést ukrajinskou partyzánskou armádu v rámci hitlerovských vojsk. Proti Sovětům a Stalinovi některé její zbytky bojovaly až do padesátých let. Samotný Stepan Bandera odešel v roce 1946 do mnichovského exilu, kde byl v roce 1959 zavražděn sovětským agentem.

Kontroverzní pochod v Kyjevě vzdudil ohlasy i na domácí politické scéně. Například poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna na svém Facebook profilu doslova uvedl, že „je to hnus“. „Ukrajina právě teď. Oslava Bandery, ultranacionalisti, fašismus ...A ze skladů české armády tam míři pomoc, aby vojáci měli při občanské válce s odpůrci Banderovců teplé uniformy. To je hnus !“ rozhořčil se poslanec. „Ministr obrany Stropnický z ANO se asi zbláznil,“ dodal ještě.