Nadcházející pondělí, 1. prosince, si připomeneme Den světového boje proti AIDS, osm let od zatčení heparinového vraha, devětapadesát let od chvíle, kdy černoška Rosa Parks odmítla přenechat své místo v autobuse bílému spoluobčanovi, a možná také den, kdy desítky tisíc Čechů vyjdou do ulic v červeném triku na protest proti chování svého prezidenta. Možná.

Den, kdy si všichni vezmou červené tričko na protest proti Zemanovi – to je název události, kterou jakýsi mladík Patrik Mlýnek vytvořil na sociální síti Facebook a pozval na ni spolu s ostatními přáteli kolem 220 tisíc osob. „Kdy už konečně pochopíte, že nezáleží na tom, jak prezident vypadá, ale jaké jsou jeho politické názory. Nemáte ani ponětí, co je politika. Patrik Mlýnek je asi dost vymletej, bych tak řekl, a je to asi velkej politik, když má takovou skupinu,“ rýpl si do celého výmyslu Michal Čech (zřejmě z Liberecka).

„To, že vypadá jak dement, je jedna z věcí, co nás všechny sere. Další věc jsou jeho názory. Velkej kamarád Putina a podpora Ruska. Další z věcí je, jak si může dovolit přijít ke klenotům vožralej ?A další a další. Není toho málo a i ve světě, ať už věřit chceš, nebo nechceš, ho mají za debila,“ oponuje mu Tomáš Nosek z Brna. „Nechci, aby zastupoval náš stát, protože nám dělá ostudu a že se mi nelíbí, jak zastává funkci prezidenta,“ vmísil se do debaty pořadatel Patrik Mlýnek.

Stránku nesledují jen mladí kontroverzní jednotlivci. Liberecký důchodce Martin Jankula připomíná, že Miloš Zeman se pohybuje na porevoluční politické scéně od roku 1989. Byl v různých funkcích, dokonce i premiérem... „To těch 25 let bylo málo na to, aby ho dnešní demonstranti poznali? Proč jste nepodporovali více své kandidáty na prezidenta různými manifestacemi, na kterých jste mohli otevřeně hovořit o nedostatcích a špatnostech nejen M. Zemana, ale i jiných protikandidátů. Tenkrát na to byl čas... A že by dnešní prezident odstoupil po jedné z probíhajících demonstrací, si opravdu nemyslím,“ chladí vášně.

Jestli lidé vyjdou ven v rudém tričku, tak není jisté. Sociolog Vojtěch Bednář vysvětluje proč. „Jsou tři stupně aktivismu na sociální síti. „Za prvé dám ‚like‘ něčemu, co mi připadá sympatické. To je velká účast ve skupinách. Za druhé jsem aktivní v tom, co jsem olajkoval – to je nízká nízká aktivita, jen asi 5 procent aktivních členů. Za třetí přijdu na demonstraci – to představuje nejvýše 40% aktivních,“ rozlišuje s tím, že vysoký počet ‚to se mi líbí‘ neříká vůbec nic o výsledném efektu, ale ani o názorech přihlášených. „Protože vyjádřit se proti něčemu pouhým klepnutím na ikonu je velice jednoduché a vypadá to nezávazně. Mnoho lidí to dělá jen proto, že to udělali jejich kamarádi. Mnozí také nedomýšlí důsledky,“ vysvětluje, ale zároveň podotýká: „Na druhé straně extrémní počet lajků způsobí, že nakonec se asi těch 30 % z 5 % původních příznivců sejde.“