Igor Chaun byl jedním ze studentských vůdců sametové revoluce. Prošel si mnoha pracemi a byl vnímán jako filmový studentský talent, na svůj celovečerní film však stále čeká. Známý je svou prací pro Českou televizi a svým dokumentem o Václavu Havlovi, který natočil u příležitosti ankety o největšího Čecha. Je propagátorem esoteriky a český klub skeptiků Sysifos mu udělil anticenu Bludný balvan za „velkorysou mediální propagaci pseudovědeckých idejí a jejich nositelů“.

„Nic není takové, jak se jeví. Nic není takové, jaké se nám jeví. Přesně před čtrnácti lety jsem kráčel po Můstku a telefonoval jsem s kamarádem... Najednou se něco stalo, mně se udělalo špatně, měl jsem pocit výbuchu, jakási tlaková vlna mi projela útrobami,“ začíná svoje vyprávění Chaun za obrazového doprovodu ve formě fotek.

„No, co tohle má bejt, tam je něco zcela nepatřičnýho,“ uvažoval Chaun hned od prvního zhlédnutí přímého přenosu z USA. Uznává, že fyzice nerozumí a nikdy ji neuměl, tudíž „nebyl schopen to posoudit“, stačilo však řídit se „selským rozumem“ a hned tam „něco nesedělo“.

Následně však „podlehl mediální masáži“ a na několik let se stal zapáleným proamerickým přívržencem útoku na Irák, na Afghánistán, byl přesvědčen, že Saddám Husajn musí umřít, protože svoje oponenty hází do kádě s kyselinou a má chemické zbraně. „Po několika letech jsem se poprvé setkal s vysloveným názorem, že 11. září bylo jinak a že si to ti Amíci udělali sami,“ říká Chaun a dodává, že autora onoho prohlášení chtěl „udeřit za urážku hozenou Americe do tváře“. Pak se ale dostal k dalším materiálům, tzv. „alternativním“ a z nich dospěl k názoru, že „americká oficiální verze je neudržitelná“.