Německá televizní stanice ZDF se vydala prozkoumat, jak je to s německou imigrační politikou. Nejdříve začali se základní školou, jejíž žáci obhajovali teroristický útok na redakci francouzského satirického magazínu Charlie Hebdo. „Ja nás vnímám jako příliš tolerantní. Prostě si myslím, že musíme vymezit jasnou hranici a říci, že po tuto hranici jsme tolerantní, ale pokud ji překročíte, tak to tak nenecháme,“ říká ředitelka školy.

Ta dále tvrdí, že je nepřijatelné, aby děti zastávaly takové názory, že když nakreslí či se jen podívají na kříž, přestanou být dobrými muslimy. „Já prostě nemohu dovolit, aby se tu zastávaly takové názory. Tohle jsou děti, které jednou budou dospělými lidmi.“

Když televize navštívila hodiny koránu vedené místním imámem, zjistila několik věcí. Imám studentům korán nevysvětluje, jen se jej s dětmi učí nazpaměť. A když se dětí, z nichž se téměř všichni narodili v Německu, mají německé pasy a jsou tedy německými občany, ptala na jejich názory ohledně vztahů mezi mužem a ženou, odpovědi se různily.

„Já mám také sestru, které je šestnáct a opravdu mě vytočí, když si vyjde nebo něco podnikne s nějakým kamarádem,“ říká mladý Baran Cantirt, který, když mu vysvětlují, že Německo je svobodná země a jeho sestra si může dělat, co se jí zlíbí, řekne: „Ne, pro mě tohle neplatí,“ a dodá, že neuznává německou ústavu, přestože je německým občanem. A není zdaleka jediný. A to se týká například rodin, které v Německu žijí již dvacet let. Kolik takových je, známo není, ví se však, že existují.

Celý dokument

Další problém je v přístupu německých úřadů k integraci samotné. Zcela základní věc, kterou by měli žadatelé o azyl znát, je jazyk. Jenže těm, kteří žijí v uprchlických táborech a ubytovnách nevycházejí úřady vstříc, tudíž se jazyk musí naučit v práci, od známých, přátel a nebo vůbec a zůstanou tak ve svém paralelním světě, v komunitě, která zachovává jejich kulturu a krajně se proti té německé vymezuje.

Dospělo to do takové fáze, že pokud jste Žid, není radno, abyste dávali svoji víru najevo, obzvlášť v některých čtvrtích Berlína. Je naprosto běžné, že synagogy mají nonstop policejní ostrahu, aby se předešlo nepokojům.

A mezitím v Německu vznikl paralelní soudní systém, jehož nejvyšší představení jsou smírčí soudci. A jeden takový, Hassan Allouche, který v německém světě žije ze sociálních benefitů, pobírá v tom muslimském ohromné výhody. A řeší problémy. „Je to velmi silný anděl po mém boku,“ popisuje Hassana jeden z místních muslimů. Ti se totiž Hassanovi ozvou vždy dřív než policii, i když se to týká násilných trestných činů. A on jejich problémy urovná.

V samotném závěru se v dokumentu zabývají jiným azylovým systémem, než je ten současný německý, a dávají ho za příklad funkčního systému, který podporuje integraci jedinců. A tím je azylový systém Kanady. Ten je založen na jednoduchém bodovém hodnocení. Vezme se věk, profese, jazykové schopnosti a dosažené vzdělání a pokud získáte dostatek bodů, můžete požádat o azyl.