Během diskuse, odehrávající se v bratislavském hotelu Děvín, Klaus nezapřel svůj známý smysl pro ironii. Například na dotaz ParlamentnýchListů.sk, co si myslí o současných postojích českého prezidenta Miloše Zemana a slovenského premiéra Roberta Fica k imigraci, odpověděl se svým charakteristickým úsměvem: „Je příliš měkký.“ Od diváků si za tato slova vysloužil potlesk.

„Chcete headline, tak já vám ho dám. Jejich postoje vítám, ačkoli jsou podle mě příliš měkké. Mé postoje jsou mnohem rozsáhlejší. Ale řeknu vám, buďte rádi, že Fica máte,“ dodal k tématu postojů slovenského premiéra. Ještě předtím se stihl vyjádřit, že nemá rád, když někdo používá slovo „uprchlík“. „Toto slovo, to je taková evropsko-naivistická představa,“ kroutil hlavou Klaus. A následně nabídl vlastní slovo na jeho místo: „Mluvme tedy o migrujících,“ nabídl.

Především však Klaus mluvil k tématu debaty, které znělo „Poučení z řecké krize pro malou postkomunistickou zemi“. K tomuto tématu přednesl i svůj hlavní projev poté, co se s předstíraným podrážděním slovy o diskriminaci ohradil proti výzvě, aby přednesl „stručný úvod“. Podle Klause je hlavní poučení z událostí v Řecku takové, že cena za nerespektování ekonomických zákonitostí může být velmi vysoká.

Připomněl však, že zatímco před pár týdny o řecké krizi mluvili všichni, dnes už je to ve veřejné diskusi zcela odsunuté téma, protože se zde objevily problémy, které jsou nesrovnatelně horší. I to podle něj vypovídá o současné situaci.

Klaus zdůraznil, že pro malé postsocialistické ekonomiky, jako jsou Česká republika i Slovensko, je poučením především to, že dnešní svět vypadá úplně jinak než ten, do kterého jsme vstupovali po roce 1989. „Není to to, co bychom si přáli. Přáli jsme si žít ve světě politické svobody a demokracie. Nastalo však něco jiného, což bylo způsobeno nejen domácími, ale i vnějšími vlivy,“ řekl Václav Klaus.

Mezi domácími vlivy jmenoval slabost politických stran a jejich neschopnost identifikovat zásadní společenská témata. „Přáli jsme si, abychom se po období nesamostatnosti stali samostatnou, suverénní zemí, která bude nést plnou odpovědnost a nebude se rozhodovat o nás bez nás. Suverénními státy nakonec nejsme, protože se o nás rozhoduje,“ zdůraznil exprezident.

Evropská unie nám podle něj dnes nenabízí nic, co jsme si před dvaceti pěti lety přáli. Místo tržní ekonomiky, kde by každý měl možnost se prosadit, dnes prý máme ekonomiku velmi tvrdě zregulovanou, řízenou a s příliš vysokou daňovou zátěží.

To, co se stalo v Řecku, ale podle Klause obrací pozornost evropských politiků k tomu, co skutečně je důležité. Do budoucna je však důležité, jak se z příběhu této země dokáže Evropa poučit.

Klaus jasně uvedl, že Řecko je podle něj obětí uspořádání, jaké v EU vzniklo. Viníkem je pak podle něj Německo, které žije v jakési „nirváně“, vytvořilo si z EU nejlepší možný svět a i euro coby společná měna jeho ekonomice maximálně vyhovuje.

Tento koncept však podle něj vytvořil bláznivý svět, ve kterém se od reality odtržení úředníci snaží získat pro EU i eurozónu co nejvíce členů a nehledí na jejich potřeby. „Řecko dostalo za pět let 35násobek toho, co dostalo Německo po druhé světové válce v rámci Marshallova plánu,“ připomněl Klaus, že ani takto masivní pomoc nebyla takřka k ničemu.

Vymýšlet nějaké nové řešení pro Řecko se podle Klause nedá. „Nic nového a převratného se říci nedá. Řešení jsou jen dvě, a to buď opuštění eurozóny problémovou zemí, nebo její dlouhodobé financování,“ uzavřel exprezident. V současné situaci podle něj Řecko nemůže dýchat, jako by bylo uzavřeno ve svěrací kazajce.

Zrušit hranice byl omyl

Pokud jde o slovenskou ekonomiku, Klaus přiznal, že o ní nemá dokonalý přehled. „Přiznávám, že se jí příliš nezabývám. I ze zdvořilosti,“ vysvětlil. Všiml si prý, že množství Slováků odchází za prací do zahraničí, což je na jednu stranu pozitivní, ale také to ukazuje, že jejich vlastní země není schopna vytvořit atraktivní pracovní místa.

Klaus má dojem, že Slovensko si velmi váží možnosti být členem EU a podle toho se i chová. Za hlavní problémy slovenské ekonomiky označil vysokou nezaměstnanost, obzvlášť v některých regionech, a také poměrně vysoký poměr cen k platům, zejména po vstupu do eurozóny. On sám by prý Slovensku přistoupení ke společné evropské měně nikdy nedoporučil. „Ale co už teď s vámi,“ poznamenal s úsměvem.

Budoucnost Evropy a Evropské unie očekává Klaus s obavami. „Došlo k tragické přesmyčce, kdy jsme přešli od integrace k unifikaci. To byl osudový krok, a nyní jsme se ocitli ve slepé uličce,“ varuje Klaus.

A nakonec zkritizoval i otevření hranice mezi členskými zeměmi, o němž se dnes kvůli uprchlické krizi často hovoří a které někteří evropští politici označují za klíčový výdobytek integrace, jenž musíme za každou cenu uhájit. Klaus se domnívá, že samo jeho zavedení byla chyba.

„Raději bych ukazoval svůj pas, než mít zrušené hranice,“ uvedl. Tento proces podle něj přinesl množství závažných důsledků, které nikdo nepromyslel, protože všichni viděli pouze lákavé heslo „Evropa bez hranic“. „To, že jsme se zbavili hranic, je jako dudlík pro děti. Vypadá, že je sladký a skvěle chutná, ale nikdo nevidí, co to způsobuje,“ varoval bývalý český prezident.

Akci sledovala: Radka Turoňová, ParlamentnéListy.sk