Během diskuse, odehrávající se v bratislavském hotelu Děvín, Klaus nezapřel svůj známý smysl pro ironii. Například na dotaz ParlamentnýchListů.sk, co si myslí o současných postojích českého prezidenta Miloše Zemana a slovenského premiéra Roberta Fica k imigraci, odpověděl se svým charakteristickým úsměvem: „Je příliš měkký.“ Od diváků si za tato slova vysloužil potlesk.

„Chcete headline, tak já vám ho dám. Jejich postoje vítám, ačkoli jsou podle mě příliš měkké. Mé postoje jsou mnohem rozsáhlejší. Ale řeknu vám, buďte rádi, že Fica máte,“ dodal k tématu postojů slovenského premiéra. Ještě předtím se stihl vyjádřit, že nemá rád, když někdo používá slovo „uprchlík“. „Toto slovo, to je taková evropsko-naivistická představa,“ kroutil hlavou Klaus. A následně nabídl vlastní slovo na jeho místo: „Mluvme tedy o migrujících,“ nabídl.

Především však Klaus mluvil k tématu debaty, které znělo „Poučení z řecké krize pro malou postkomunistickou zemi“. K tomuto tématu přednesl i svůj hlavní projev poté, co se s předstíraným podrážděním slovy o diskriminaci ohradil proti výzvě, aby přednesl „stručný úvod“. Podle Klause je hlavní poučení z událostí v Řecku takové, že cena za nerespektování ekonomických zákonitostí může být velmi vysoká.

Připomněl však, že zatímco před pár týdny o řecké krizi mluvili všichni, dnes už je to ve veřejné diskusi zcela odsunuté téma, protože se zde objevily problémy, které jsou nesrovnatelně horší. I to podle něj vypovídá o současné situaci.

Klaus zdůraznil, že pro malé postsocialistické ekonomiky, jako jsou Česká republika i Slovensko, je poučením především to, že dnešní svět vypadá úplně jinak než ten, do kterého jsme vstupovali po roce 1989. „Není to to, co bychom si přáli. Přáli jsme si žít ve světě politické svobody a demokracie. Nastalo však něco jiného, což bylo způsobeno nejen domácími, ale i vnějšími vlivy,“ řekl Václav Klaus.

Mezi domácími vlivy jmenoval slabost politických stran a jejich neschopnost identifikovat zásadní společenská témata. „Přáli jsme si, abychom se po období nesamostatnosti stali samostatnou, suverénní zemí, která bude nést plnou odpovědnost a nebude se rozhodovat o nás bez nás. Suverénními státy nakonec nejsme, protože se o nás rozhoduje,“ zdůraznil exprezident.