Stala se tak jednou ze šesti stovek žen a 12 tisíc dobrovolníků volyňských Čechů, kteří šli z vlastní vůle bránit zemi. Když se o jejím činu dozvěděl tatínek, našel ji ještě před přesunem a přikázal jí rázně: Domů! Tenkrát se za Emílii přimluvil místní učitel a přislíbil, že děvčatům zařídí klidnější místo. A tak putovaly k zásobování. Ze skladů s oděvy předávala oblečení i vybavení. „Když přišel důstojník se žádankou, musela jsem mu věci vydat. Dělali jsme také výkazy. Šly k nám také doklady, pokud byl někdo zabit. Museli jsme mu sbalit věci a poslat je rodinám. Bylo to strašné. Na těch dokladech jsem vídala své bratrance, kluky ze školy. Všichni jsme byli stejně staří,“ vysvětlila válečná veteránka pro ParlamentníLIsty.cz.

Když hučela letadla, sebrali jsme stroje, papíry a běželi do zákopů

Vzpomněla si také, jak se její důstojník tímto způsobem dozvěděl o smrti své dcery. Seděl za závěsem a plakal. „Pořád ho tam vidím,“ řekla se slzami v očích Emílie Řepíková. „Vzadu bombardovali sklady, protože tam nebyly jen oděvy, ale všechno možné. Za barákem nám chlapi vykopali zákopy, a když hučelo letadlo, tak jsme museli honem vzít bedny s papíry a psací stroje, vše, co bylo důležité, přikrýt víkem a utíkali jsme do zákopů. Frontu jsem viděla asi dvakrát. Když jsme jeli dopředu za postupující frontou, tak jsme jednou přijeli moc dopředu a řidič začal našemu veliteli nadávat. Co tu děláte? Kam to jedete?“ popsala Emílie Řepíková.

Velitel měl rozkaz jet dopředu, jenže situace na bojišti se měnila. „Byly jsme tři holky, kamarádky a jezdily jsme spolu. Vozilo nás velké auto, a když začali veliteli sprostě nadávat, chtěl se vrátit. My jsme začaly všechny brečet, protože jsme viděly mrtvé lidi, koně, auta, tanky, těla, všude krev a ani jsme se kvůli nim nemohli otočit,“ vyprávěla veteránka.

Společně s dalšími válečnými veterány z řad volyňských Čechů žije v Domově péče o válečné veterány při Ústřední vojenské nemocnici – vojenské fakultní nemocnici v Praze. Spolu s nimi pečlivě sleduje zprávy ze světa i situaci na Ukrajině. Nebránila by se ani povinné vojně, která by mladým mužům pomohla s disciplínou.

• TÉMA: 70 let od konce 2. světové války