Dlouholetý poslanec sociální demokracie předestřel straně svůj pohled na volební debakl. Ve vyjádření pro server ParlamentníListy.cz svým bývalým kolegům přeložil, co vlastně chtěli voliči ČSSD vzkázat, když jí nedali ani osm procent hlasů.

V první řadě prý není ani tak důležité, kdo za stranu mluví, takže není ani tak důležité, jestli za ČSSD hovořil triumvirát, nebo jeden politik. Podstatnější je, co politici voličům říkají.

„Lidé prostě od ČSSD neslyšeli to, co chtěli slyšet, a slyšet chtěli to, co by se  týkalo jejich praktických problémů. A nikoliv úvahy a hesla o tradičních voličích, sociálnědemokratických hodnotách atd. atd. A přitom to nebylo vůbec těžké, pokud by odpovědní naslouchali lidem a znali jejich problémy. To se však nestalo,“ udeřil na své někdejší kolegy zástupce ombudsmanky.

Kupříkladu městský volič chce slušně bydlet a chce slyšet, že mít jako nájemník v bytě pejska není žádný zločin, za který by ho mohl majitel bytu popotahovat. Chce vědět, že když zaplatí nájem, nepřijde kvůli tomu o 80 procent svého příjmu, např. důchodu. Jenže řadě lidí opravdu zůstávají oči pro pláč, když vidí, jak prudce rostou nájmy. Politici sociální demokracie bohužel nenabídli žádné řešení. O určité řešení se prý pokusil dnes již bývalý poslanec Jeroným Tejc, ale narazil. Narazil dokonce i uvnitř vlastní strany, kde nebyl příliš oblíben.

„A to se týká i dalších problémů týkajících se bydlení. Většina lidí si nemyslí,  že by bylo správné, aby nájemní byty, které mají sloužit k bydlení rodin, byly využívány jako hotelové pokoje turistů. Ale když na problém Airbnb upozornilo Sdružení nájemníků, reagovala sice primátorka Prahy za ANO, ale nikdo z ministrů za ČSSD…,“ pokračoval Křeček.

Voliči ČSSD prý také neradi vidí, když se okolí jejich domu či přímo jejich dům mění ve vyloučenou lokalitu, a ani tady sociální demokraté prý neodvedli dost práce.

„Zcela nesrozumitelné, rádoby moderně levicové a liberalistické, tedy ‚dienstbierovské‘ pojetí lidských práv, k němuž se vedení ČSSD zcela přiklonilo, vedlo k havárii mnohého, ale především toho, co se mohlo stát ‚majstrštykem‘ ČSSD. Totiž zákona o sociálním bydlení. Ponechání přípravy tohoto zákona v rukách několika skoro extremistů z neziskovky ‚Platforma pro sociální bydlení‘, kteří byli k tomuto účelu zaměstnáni na MPSV, vedlo k přípravě nepoužitelné právní normy, a vedení ČSSD se dostalo tak do rozporu nejen s většinou odborné, ale i laické veřejnosti a nakonec i s vlastním Klubem starostů za ČSSD. Na poslední chvíli se předseda vlády pokusil zatáhnout za ‚záchrannou brzdu‘, ale bylo již pozdě. Škody byly nenapravitelné. Lidé většinou ovšem chápou potřebu zákonné úpravy sociálního bydlení, chápou, že o chudé se musí postarat stát. Avšak lidé, kteří nechtějí, aby se o jejich bydlení staral stát v sociálních bytech, očekávali od ČSSD řešení problémů svého vlastního bydlení, ale čekali marně…,“ nešetřil ostrými slovními náboji Křeček.