„Za základní předpoklad tvůrčího přístupu k látce považuji nadhled. Řekl jsem si tedy, že nechám látku uzrát, a zvolil jsem časový odstup bezmála půldruhého roku. Nakonec jsem se rozhodl, i vzhledem ke stručnému a zhuštěnému způsobu pointovaného vyprávění, pro formu kapesního oratoria. Žánr, tragikomická groteska,“ říká hudební skladatel, profesor Vladimír Franz. Byl jednou z nejvýraznějších tváří přímé volby prezidenta v roce 2012. Jeho oratorium bude mít v Brně premiéru.

Hymna pro Karla IV.

Pro ParlamentníListy.cz se ale poradce ministra kultury vyjadřuje i k aktuální kauze. Tedy k tomu, jak Daniel Landa stáhl pod tíhou mediálního humbuku svou píseň Nový Jeruzalém, která mohla být hymnou sedmistého výročí narození Karla IV., nejslavnějšího českého panovníka a vítěze ankety Největší Čech. „Domnívám se, že celý ten mediální humbuk není ničím jiným než skvělou formou reklamy. Písni – vznikne-li nakonec – rozhodně neublíží. Otázkou ovšem zůstává, zda se dá dělat hymna na objednávku či nikoliv. Bývá zvykem, že se píseň, původně nezamýšlená jako hymna, postupem času hymnou teprve stává, jsa organicky osvojena, vstřebána a žita posluchači, kteří ji „učiní svou“ a začnou ji tak i vnímat. V opačném případě jsme často svědky vzniku něčeho účelově chvilkového, dekorativního a vlastně mrtvého. Jako většina hymen takto uměle vyrobených. V satirické podobě to lze vidět třeba ve scéně s hymnou ve filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese,“ podotýká.

Také se zamýšlí nad formou možných oslav výročí: „Chápu sice, že každý dosáhne, kam doskočí. Je však opravdu nutné oslavit narození největšího českého krále, evropské osobnosti prvního řádu, bytosti – na rozdíl od mnohých dnes – plně si uvědomující duchovní rozměr života a lidského konání v provázanosti s praxí, člověka nadčasově osvíceného tak, že to budí obdiv i dnes, nějakou současnou formou zábavy? Je v rámci oslav takovéto osobnosti a jejího díla nutné pomýšlet na estrády, šibřinky, pivní slavnosti, takové to ‚hujajá‘, ‚žumtarjá‘, ‚přijďte pobejt‘ a podobné plebejské prasečkaření? Je to opravdu nutné?!“

Prezidentská groteska

Hudební skladatel Franz na prezidentské volby vzpomíná jako na absurdní divadlo. „Kdybych si během prezidentské kampaně vedl deník, měl bych materiál na několik divadelních her. Často tak absurdních, že by i Václav Havel zbledl závistí, věřte mi. Při kompozici oratoria mne zajímalo, zda lze vytvořit skladbu, která – aniž by bylo třeba umělecky slevovat – by byla jasně a konkrétně sdělná jako například plakát a lidé se při ní bavili jako třeba u filmových grotesek. Předobře vím, že stát a vůbec všechno, co s ním souvisí, bývá smrtelně vážné. To by nás ovšem nemělo nutit, abychom se tvářili jako na pohřbu,“ vysvětluje.

„Politiku – alespoň její viditelnou část – lze považovat za formu divadla. Politici jsou totiž herci a měli by nás bavit! V nynější době jsme často svědky, že politika nabývá nových forem. Přestává být divadlem a stává se reality show. Hledá se superstar, milionář, kuchař, taky prezident a kdovíco ještě. Oratorium otevírá scéna parlamentního hlasování stran zákona o přímé volbě. Na své si přijde bezradnost lidí, kteří nevědí, jak s tím naložit. Novináři vytvářející mediální bubliny a blbou náladu, politologové, kteří se diví, že po půl roce se přišlo na něco, co normálně myslícímu člověku dojde za tři minuty. Do světa vyráží ‚devět statečných‘, tedy kandidátů a všechno směřuje k duelu finalistů. Nesmyslné televizní estrádě typu ‚hrajeme si na školu‘. A pak už se rozpoutává drsný volební boj, na jehož vrcholu vše zmrzne. Jako by ‚poodjela pomyslná kamera a my náhle zjistili, že celé tohle veselé hemžení probíhá kdesi na kře uprostřed arktické pustiny‘.‚Miserere nobis‘. Byl jsem při tom aneb člověk míní, Pánbůh mění,“ popisuje vlastní skladbu.

Ze septiku na rozkvetlou louku

Pro profesora Franze byla prezidentská volba obrovskou zkušeností. „Přiznám se, že prezidentská kampaň přepadla a dostihla mne, nikoli já ji! Zastávám totiž názor, že dělám kariéru tím, že ji nedělám, takže jsem naprosto nebyl upjatý na vidinu funkce či na přestavování nábytku v Lánech. Objevil se zkrátka úkol, se kterým bylo nutné se popasovat a vytčenou cestu ujít pokud možno se ctí, což se podařilo. Uvědomil jsem si, co znamená společnost v nedostatcích i superlativech, v tužbách i davové psychóze. Jak snadno je manipulovatelná, jak křehký je člověk a taky že nikdo v dnešní době nevyvázne bez šrámu. Taková už je společnost. Důležité ovšem je, aby šrámy byly ‚slučitelné se životem‘,“ líčí své dojmy.

Při bližším poznávání ‚střívek‘ státu a politiky, tedy při práci s negativní energií, prý získal ještě větší obdiv a pokoru k přírodě. „Uvědomil jsem si totiž, že jedna rozkvetlá pampeliška je zázrakem, který nevyváží ani milion zasedání parlamentu, zázrakem zákonitosti! A když vše skončilo, měl jsem pocit, jako bych náhle ze septiku vylezl rovnou na rozkvetlou louku, radoval se jak štěně a v návalu štěstí pro brněnskou filharmonii zkomponoval oslavu blahodárnosti přírodních sil, symfonickou báseň Morava,“ dodává.

Válka s mloky

Den před prvním kolem prezidentských voleb měla na scéně Státní opery světovou premiéru jeho Válka s mloky, která čekala na uvedení celých sedm let. „Je ovšem pravda, že každá ‚legrace‘ něco stojí. Tak se stalo, že mi díky časové i fyzické náročnosti kampaně nevybyl prostor ani síly k prosazení vlastního výchozího tvůrčího záměru při realizaci opery Válka s mloky. Namísto přesně strukturované a vystavěné tkáně hudebního dramatu s výraznými leitmotivy – postupně a cíleně destruované ‚výdobytky‘ našeho matrixu – došlo na režijně výtvarnou svévoli. Naléhavý apel díla, že naše současná civilizace naprosto ztrácí pud sebezáchovy, jako taková taky skončí, ‚mloci‘ vlastně už přijdou k hotovému a na ně ostatně taky časem dojde, byl setřen ve prospěch vtipkování a náhodného hemžení nejrůznějších zvířátek. Člověk by plakal! Není proto divu, že většina kritiků, neschopná či odmítající se – navzdory etice svého řemesla – zabývat něčím složitějším do hloubky, byla zmatena, načež následovala potopa náhodné dojmologie a matoucích nesmyslů. Škoda zmařené šance,“ zmiňuje.

Ostatně premiéra definitivní verze Prezidentské volby se uskuteční tuto neděli. Jde o kapesní oratorium Vladimíra Franze pro sóla, sbor, vypravěče, varhany a bicí na libreto Rostislava Křivánka a autora. První polovina koncertu začne od čtyř odpoledne v brněnském kostele sv. Augustina a pokračovat se bude v sále hvězdárny a planetária, kde bude předvedeno zmíněné oratorium. Vystoupí smíšený pěvecký sbor Ars Brunensis chorus a další interperti.