Rusko a jeho ozbrojené síly se dopracovaly k relativnímu úspěchu jak v konfliktu na východě Ukrajiny, tak i v Sýrii. Nyní se zdá, že si ruský prezident Vladimir Putin vyhlédl další předmět svého zájmu, severoafrickou Libyi.

Bez ohledu na nesporný strategický význam Ukrajiny by ruský vliv v Libyi mohl pro celou Evropu představovat větší riziko než vliv Ruska v oněch dvou zmíněných zemích. Libye je totiž centrálním bodem, odkud se migranti z afrických a blízkovýchodních zemí vydávají na cestu do Evropy.

V případě růstu vlivu Ruska v Libyi by mohl prezident Putin získat kontrolu nad tokem migrantů přes Středozemní moře do Evropy, čímž by nad evropskými politiky získal ohromnou moc.

„Kdykoli by od nás něco chtěl, stačilo by mu jen zmínit tuto skutečnost,“ sdělil magazínu Politico nejmenovaný „středoevropský diplomat“.

„Noční můrou pro jednotnou Evropu by bylo utvoření nestabilní oblasti kontrolované jejími nepřáteli rozkládající se od severoafrického pohoří Atlas po polský Bialowežský les,“ napsal již v roce 2012 ruský politický analytik Leonid Fituni.

Na začátku roku 2017 se zdá, že Rusko se snaží dostat přesně do této pozice „nepřítele“ obkličujícího Evropu.

V posledních týdnech dal ruský prezident Vladimir Putin jasně najevo, že hodlá usilovat o prohloubení vztahů s vojenským generálem majícím pod kontrolou většinu východní Libye Khalifem Haftarem.

Haftar si na východě severoafrické země vytvořil relativně silnou pozici a již delší dobu odolává náporům centrální vlády v hlavním městě země Tripolisu, kterou podporuje Organizace spojených národů.

Generál Khalif Haftar učinil v relativně krátkém časovém sledu dvě návštěvy Moskvy a v lednu letošního roku se dočkal slavnostního pohoštění na ruské letadlové lodi Kuznetsov, která se zastavila u libyjských břehů na své cestě zpět do Ruska ze Sýrie. Přímo z letadlové lodě libyjský generál pohovořil skrze videohovor s ruským ministrem obrany Sergejem Šojguem.

Tiskový mluvčí ruského ministerstva obrany Alexej Zajtsev po události prohlásil, že „Moskva libyjského generála považuje za skutečně bravurního politika, který má nesmírný vliv na současnou politickou situaci v Libyi“.

„Navíc Haftar výraznou měrou přispěl v boji proti teroristům z Islámského státu. Díky němu Libye obnovila vývoz ropy, čímž získala prostředky nezbytné k řešení svých socioekonomických problémů,“ dodal mluvčí.

Ruská strana Haftara považuje za člověka, který by mohl přispět ke stabilizaci země, která se ocitla v chaosu po událostech tak zvaného arabského jara, ze kterých Putin viní primárně Spojené státy a jejich politiku v regionu. Oficiální ruská politická linie je tedy taková, že se Rusko pouze snaží zajistit pořádek v situaci, kdy prezident Spojených států Donald Trump opouští světovou scénu, aby se mohl soustředit na úkoly spojené s ekonomickou obnovou Spojených států.

Mnoho evropských lídrů se ovšem k snahám Vladimira Putina a jeho vlády staví spíše skepticky. Obava se zakládá zejména na tom, že Libye slouží jako hlavní bod, odkud se migranti dostávají přes Středozemní moře do Evropy.

Například předseda vlády Malty Joseph Muscat nedávno prohlásil, že počet migrantů snažících se z Libye dostat do Evropy by mohl na jaře letošního roku zaznamenat „bezprecedentní nárůst“. Sílící ruskou pozici v regionu uvedl jako důvod pro intervenci EU.

Evropská komise již informovala o plánu na pomoc libyjské přístavní stráži, která má za úkol identifikovat lodě s migranty a odvézt je zpět do Libye, na kterou vyčlenila 200 milionů eur. S růstem moci Haftara se někteří evropští diplomaté nyní obávají toho, že se aktivity pašeráků přemístí ze západního pobřeží, kde doposud převážně prováděli své operace, na východ, který není pod kontrolou centrální vlády.

Přestože ruské ministerstvo zahraničí světovou veřejnost utvrzuje v tom, že cíle Ruska spočívají pouze „v zachování suverenity a územní celistvosti Libye“, důvody k jistým obávám evropští lídři rozhodně mají.

„Všichni víme, že Rusko vždy snilo o tom, mít vlastní vojenské základny ve Středozemním moři,“ cituje slova ministra zahraničních věcí Malty George Vella magazín Politico.

Současná strategie Evropské unie, která své snahy koordinuje s OSN, spočívá na podpoře mezinárodně uznané libyjské vlády v Tripolisu. Pokusy o zastavení proudu migrantů mířících z území Libye do Evropy stojí na tom, že v zemi bude silná centrální vláda, se kterou bude v tomto ohledu možné spolupracovat, podobně jako s Tureckem.

Zájmy Ruska jsou v regionu severní Afriky dosti odlišné; vše nasvědčuje tomu, že ruská vláda usiluje o zrušení embarga OSN na prodej zbraní jakékoli skupině v Libyi kromě mezinárodně uznávané vlády v Tripolisu.

„Libye pro ruské geopolitické ambice představuje velmi zajímavou příležitost. Kreml po nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu a jeho prohlášeních o snížené angažovanosti USA v záležitostech cizích států vycítil šanci na vyplnění vakua v oblasti Středozemního moře,“ uvedl v rozhovoru pro Al-Džazíru specialista na libyjskou politiku Arturo Varvelli.

Sám libyjský generál Khalif Haftar v rozhovoru pro italský deník Il Corriere della Sera uvedl, že Rusko mu nabídlo pomoc na zrušení embarga OSN a přislíbilo dodávky zbraní, což ruská strana ovšem nepotvrdila.

„Bylo nám řečeno, že zbraně mohou dorazit teprve poté, co bude zrušeno embargo, o což Putin slíbil, že se zasadí,“ uvedl generál Haftar.