V rámci 19. konference Forum 2000 se v sídle VŠ CEVRO Institut uskutečnila přednáška Amina Tarzího na téma Dilema demokracie Středního východu. Amin Tarzi je ředitelem Blízkovýchodních studií na Marine Corps University v Quantiku ve Virginii. Dříve působil v týmu regionálních analýz Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda se specializací na Afghánistán a Pákistán. Jeho předchozí zkušenosti zahrnují také pozici politického poradce saúdskoarabské mise při OSN, kdy se zabýval konflikty v Iráku, v Afghánistánu, na Balkáně a v Somálsku, rozšířením Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, chováním Íránu v OSN a rozšíření Rady bezpečnosti. Poté působil jako výzkumník a analytik pro íránské otázky v Emirates Center for Strategic Studies and Research v Abú Dhabí.

Na úvod své přednášky o dilematech demokracie na Blízkém východě upozornil, že existuje několik možností na výběr, ale žádná z nich není dobrá. „Spojené státy chtěly, aby se v oblasti nastolila demokracie podle jejich pojetí. Co chtěl George W. Bush? Omezit vojenskou moc a předat ji do rukou lidu. Chtěl vrátit svobodu, chtěl potrestat korupci, chtěl nezávislá média. Proto Spojené státy rozjely Program svobody. Afghánistán byl začátkem devadesátých let vnímán jako motor demokracie v této oblasti. Do Iráku přišly Spojené státy v roce 2003, ale demokracii tam chtěly nastolit silou. Samozřejmě to nefungovalo,“ přiznal Amin Tarzí jeden z politických omylů Američanů.

Obama chce zavádět demokracii přesvědčováním, nikoli použitím síly

Poukázal ale na to, že nynější prezident Barack Obama zvolil zcela jiný přístup. „Hovořil o procesu, kterému budou Spojené státy pomáhat, ale nebudou ho vnucovat. To se nelíbilo třeba v Egyptě, kde o tom mluvil, protože prezident Mubarak byl jeho spojenec. Jednalo se o demokracii pomocí přesvědčování, nikoli síly,“ konstatoval ředitel Blízkovýchodních studií na MCU. Upozorňuje rovněž na to, že s výjimkou Tuniska nedošlo v žádné tamní zemi volbami nikdy k demokratizaci. V Palestině vyhrál volby v roce 2006 Hamás, a ten přece není demokratický. Nebo například v Iráku mají v důsledku demokratizačního procesu vládu, která nespojuje, ale rozděluje.

A nynější situaci v Egyptě považuje za úplnou tragédii. „Několikrát volby vyhrálo Muslimské bratrstvo. Využilo demokratických voleb k tomu, aby vytvořilo nedemokratickou společnost, nedemokratickou vládu. V islámském světě vůbec se nepřipouští debata o islámu. Člověk, který by se ho vzdal, bude de facto odsouzen k smrti. Nebo jaké to je s právy žen. Netvrdím, že by náboženství nemělo mít místo v občanské společnosti. Ale mělo by to být jako jinde ve světě, kde máte právo si náboženství zvolit, nebo také být ateistou. Právo musíte dát i menšinám,“ prohlásil Amin Tarzí.

Nepomůže ani ekonomický tlak, ani vojenská síla, řešením není ani žiletkový plot

V další části své přednášky se věnoval tomu, jak postupně pronikal islám do politiky. Načrtl vývoj islamismu od verze 1.0 až po tu nynější 3.0, které svět nyní čelí. „Situace s uprchlíky jim jen nahrává. Pokud jejich uprchlíky přijmeme, oni vyhrají. Ve Washingtonu nemluvíme o Islámském státu, ale o násilnické extremistické organizaci, tak je nazýváme. Dilemata demokracie na Středním východě nejsou jen o tom, co se odehrává tam. Nepomůže ani ekonomický tlak, ani vojenská síla. Ale nemůžeme se ani obehnat žiletkovým plotem, tak to nefunguje. Jedna horší volba než druhá. Nejde přitom jen o vojenskou sílu, ale musíme mít i intelektuální sílu,“ nabádal Amin Tarzí.

V další části pak odpovídal na dotazy přítomných v zaplněné aule VŠ CEVRO Institut. Přiznal, že zavést demokracii třeba v Afghánistánu je mnohem složitější, než si to Spojené státy zpočátku představovaly. „Existoval plán přechodu od vlády Tálibánu, dokument o budoucí demokracii. Ale k tomu potřebujete instituce, nikoli volby. Vždyť lidé zvolili i Hitlera. Proto si nemůžeme myslet, že přijdeme do Aghánistánu, vyženeme Tálibán a za tři roky z něj máme Norsko,“ upozornil ředitel Blízkovýchodních studií na Marine Corps University v Quantiku ve Virginii Amin Tarzi.

Většina uprchlíků přichází do Evropy kvůli přežití, bojovat s IS se nedá

Na nynější uprchlickou krizi mířila otázka, za jakým účelem utíkají muži z Iráku, ze Sýrie a z Afghánistánu, zda se to dá porovnat s tím, když v Československu po roce 1938 utíkali muži do ciziny, dávali se do zahraničních armád s cílem bojovat proti hitlerovskému Německu a za osvobození své vlasti. „Když nemáte kam jít, když je vaše rodina v nebezpečí, když se ze strany Islámského státu používá teror proti všem, tak to násilí lidi vyhání z domovů. Islámský stát nelikviduje ty, co jsou proti režimu, ale krutě nakládá se všemi, co jsou jiní. Bojujete tehdy, když můžete zvítězit, ale v tomto případě to nejde. Většina uprchlíků přichází do Evropy kvůli přežití,“ vysvětlil Amin Tarzi.

Reagoval také na dotaz, jak je to se zapojením Severoatlantické aliance do bojů proti Islámskému státu. „Bojují jednotlivé členské státy, ale NATO jako celek ne. Nemáme žádný strategický cíl, zatímco Islámský stát ho má. My máme leda dílčí taktiku, kdy se snažíme zmírňovat hrozby, ale nic neřešíme,“ zdůraznil Amin Tarzí. Velice stručný pak byl v odpovědi na dotaz, zda je možno demokratizovat Saúdskou Arábii. „Ne,“ rozesmál rychlou reakcí přítomné. V závěru se pak ještě zamýšlel nad tím, jak si počínají migranti v nových domovech. „Musí respektovat zákony svých hostitelských zemí, ale někteří to nedělají. Nikdo je přece nenutí jíst vepřové, ale místní zákony respektovat musí. Proč chce někdo přijet do Francie a žít tam podle pravidel v Kábulu nebo Káhiře?“ položil ještě řečnickou otázku.