„Páteční summit EU připomínal normalizační vtip, jak se partajní funkcionáři rozhodují, co dělat s porouchaným autem: sedneme si do něj, budeme točit volantem a předstírat, že to jede,“ uvádí svůj text Tomský. Podle něj měl sraz evropských politiků být ujištěním, že se odchodem Velké Británie z Evropské unie nic tragického nestalo. 

„Unie je to nejlepší, co se podařilo vybudovat“ (Donald Tusk), po válce se „stala táborem míru, demokracie a prosperity“ (deklarace ze summitu EU) a navzdory všem potížím jsme rozhodnuti stavět na této společné historii. „Obrovský úspěch,“ prohlásil hostitel (Robert Fico). Těchto slov si Tomský všímá. A dodává, že Fico má pravdu, neboť každá deklarace každého summitu je na papíře úspěšná. „Byť pro normálního člověka v dnešní krizi Unie je trapně rituální obecné závazky ideologické sebechvály o míru, demokracii a prosperitě vůbec číst,“ zmínil kriticky. Politici to však nevnímají, a tak slibují další srazy na Maltě i v Římě.

„O další politické integraci už nesní ani oni, vystačí si s mikroekonomickými směrnicemi z Bruselu. Sjednocování se dávno zastavilo před Němci nechtěnou společnou fiskální politikou, o větší pravomoci unijních institucí ani nemluvě. Polsko a Maďarsko požadují dokonce mnohé z nich zpátky,“ dodává.

„Sjezd měl být diskusí, měl najít shodu, ‚stanovit diagnózu‘, a protože to za dva dny a v Evropě rozdělené na jih a sever, západ a východ ani nejde, potřebovali si ji Donald Tusk a Angela Merkelová návštěvou vlád předem zajistit. Politika se totiž neodehrává na sjezdech, buď si Francie a Německo vše předjednají (dávná pravidla rozpočtové disciplíny), anebo se častěji Německo rozhodne samo (otevření hranic, dohoda s Tureckem, imigrační kvóty) a postaví všechny před hotovou věc,“ zmiňuje také Tomský s tím, že jediná shoda panuje v migrační krizi ohledně zajištění vnitřní bezpečnosti a ochrany vnější hranice. 

„Vždyť jen letos připlulo do konce srpna z Afriky do Evropy téměř 300 tisíc migrantů (statistika OSN). A místo aby byli okamžitě vráceni, nelegálně a v rozporu s azylovou politikou Unie (což je většině lidí úplně fuk) končí jejich ilegální pouť převážně v Itálii, pokud neutonou ve Středozemním moři. A přesto si unionisté neodpustí ideologické výhrady a nedokážou se zbavit nepolitických, univerzálních lidských práv, která krizi mimo jiné umožnila, nebo ospravedlňují a teprve dnes pod veřejným tlakem hodlají ‚zajistit plnou kontrolu vnějších hranic a vrátit se k Schengenu‘,“ poznamenal rovněž publicista, se slovy že pokud nezačneme rozlišovat mezi muslimy a nemuslimy, naše civilizace nepřežije. 

Tomský se následně pozastavuje nad ekonomickou stagnací chudších vrstev, na jihu Evropy problémem masové nezaměstnanosti mládeže či nad nechráněnými hranicemi Evropy, které jsou důkazem nefunkční, nadnárodní politiky. „Slyšíme stále jen to samé: Přijmeme opatření, zajistíme, máme dostatek sil… A skutek utek, protože v pasti integrace to, co je potřeba pragmaticky dávno udělat, učinit nelze, leda mnohem později, za pět minut dvanáct až pod velkým tlakem nereprezentovaných občanů Evropy. A politici se ještě diví, že vznikají extremistické strany,“ zmiňuje Tomský.

Závěrem pak dodal, že umlčovaný lid je zdravě konzervativní, nepotřebuje revoluční experimenty, chce mít svůj domov takový, jaký zná a miluje. „Půjde-li to tak dál a bude-li stále jen urážen a vysmíván, povstane. Doufejme, že tak jako v Anglii postačí k odporu volební urny,“ uzavřel.