Pravidelné ohlédnutí za tím, co z uplynulého týdne v médiích nejvíce stálo za pozornost, začíná Petr Žantovský nedělním pořadem Horizont ČT24. Ten se zabýval výsledkem regionálních voleb ve Francii, v nichž předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová a její neteř Marion Maréchalová Le Penová dostaly ve svých regionech více než 40 procent hlasů. „To v našich médiích samozřejmě vyvolalo velkou paniku, protože jejich straně se dává nálepka bezmála fašistická, nebo každopádně jako ultrapravicových a ultranesystémových politických aktivit. Není to správné to takhle zjednodušit a asi by bylo dobré, kdyby se Česká televize, když ji na to máme a platíme ji za to, vynasnažila najít nějakého analytika, který by dokázal popsat důvody vzniku i velice zvláštní a spletitý vývoj této strany,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Připomíná, že Národní fronta rozhodně není tou samou stranou jako před dvaceti lety za vedení Jean-Marie Le Pena. „Ale v každém případě nějaký důvod její existence je a bude čistě v samotných Francouzích, že jsou nespokojeni s těmi hlavními standardními stranami, ať je to ta Sarkozyho nebo Hollandeova. Vzestup Le Penů a jejich strany je dlouhodobý a průběžný. Vzpomeňme na to, že Jean-Marie Le Pen se dostal do druhého kola prezidentských voleb a jedině socialistické hlasy po velké celonárodní kampani dostaly do prezidentského křesla v roce 2002 Jacquese Chiraka, což byl gaullista. Z toho je patrné, že vliv myšlenek této strany ve Francii určitý je, roste a je čím dál větší. Neříkám, jestli kladný, nebo záporný, na to nejsem expert, abych to posuzoval, ale rozhodně to nelze podceňovat,“ myslí si mediální odborník.

Šlo o to znectít pejorativním nádechem slova Le Penovou u diváků

A už vůbec to nelze mediálně zlehčovat a shazovat způsobem, jakým to činí Česká televize. „Vyposlechl jsem si reportáž pana Zavadila z Paříže, tamního zpravodaje České televize, který nejprve o Le Penových prohlásil, že jsou – cituji – samozvané političky. To je výraz, kterému moc nerozumím, protože politikem je téměř každý samozvaně, když se rozhodne, že se bude politice věnovat, a to je jeho vlastní svébytné – samozvané, chcete-li – rozhodnutí. Býti politikem znamená starat se dobrovolně o věci veřejné, což znamená, že každý politik je v tomto smyslu samozvaný. To asi pan Zavadil takhle ale nemyslel, spíš chtěl ty dámy, protože se mu nelíbí jejich ideologie, nějakým způsobem znectít v očích veřejnosti. Nu a tak se mu zalíbilo ve slově samozvaný, protože samo to slovo v sobě obsahuje určitý pejorativní nádech, a tak ho použil,“ podotýká Petr Žantovský.

Tím však jeho údiv nad příspěvkem pařížského zpravodaje ČT neskončil. „Vzápětí totiž, a to už mi přišlo mimo jakoukoli mísu, pan Zavadil prohlásil, že tyto dvě ´samozvané´ političky – cituji – vnutily voličům v regionálních volbách celostátní témata, například migrace. Tak si představuji, jak jsem ten Francouz, který se chystá k regionálním volbám, jsem úplně hloupý, zcela vyprázdněná nádoba, tabula rasa, a čekám na to, až mi nějaká samozvaná politička vnutí nějaká témata. O ničem nepřemýšlím, žiju mimo čas a prostor, nebo jsem právě včera přiletěl z Marsu a nevím, co se kolem mě děje, nevidím aktuální problémy Evropy, své země, svého regionu, své ulice. Prostě je nevidím a čekám, až mi někdo něco vnutí. To je přece pitomost říci, že Le Penové vnutily voličům téma migrace. Voliči téma migrace cítí jako svoje zásadní téma, zejména po událostech v Paříži v pátek 13. listopadu. To je skutečnost a před tím nelze zavírat oči,“ tvrdí mediální analytik.

Z bystré českotelevizní hlavy padaly perly o samozvaných političkách

Uznává, že obě Le Penové maximálně mohly ve své propagandě využít psychologických aspektů těchto událostí a obav, ale zcela určitě neměly zapotřebí a nemusely nikomu nic vnucovat. „Lidé těmi tématy žijí, tudíž se ta témata odrážejí na jejich volebních preferencích. A potom volí ty strany, které jim vyhovují svým názorem a postojem k tématům, kterými žijí. A protože to pan Zavadil není schopen ve své bystré českotelevizní hlavě pochopit, tak z něj vypadávají tyto perly. Smutné je, že ty perly, poněvadž je líná, opakuje Česká televize ve svém vysílání téhož i následujícího dne mnohokrát i s těmi blbostmi o samozvaných političkách a vnucených tématech,“ považuje Petr Žantovský za trestuhodné, co z nás veřejnoprávní televize po dobu celých 24 hodin dělá.

Za druhé téma si zvolil čtvrteční diskusi o perspektivách veřejnoprávních médií, která se uskutečnila na půdě Ministerstva kultury. „Týkala se zejména České televize, i když Český rozhlas teď také řeší své problémy, ale Česká televize je více na očích a také podstatně dražší. Kromě Parlamentních listů, ačkoli všechny redakce včetně ČTK o tom věděly, jsem nezaznamenal, že by někdo jiný dal tuto informaci do veřejnosti, že se konference koná a že se jí účastní významní představitelé většiny parlamentních stran i zástupci top managementu médií samotných. Ta konference měla co do obsahu i důležitosti značný význam, avšak česká média jaksi nemají potřebu informovat o aktivitách, které jim nevoní. Nevím, proč jim nevoní tato aktivita, protože konec konců veřejnoprávní média si platíme všichni, a proto by nás měla zajímat. A naše médiusy především,“ domnívá se mediální odborník.

Vzestup alternativních médií je reakcí na ta nefungující veřejnoprávní

Podle něj je ten postoj dán tím, že pro novináře jsou tu veřejnoprávní média od toho, aby je živila, jenom ale nemají potřebu o nich jakkoli rozumovat. „Natož aby si kladli nějaké otázky o jejich budoucnosti, zda jejich legislativní i jiné postavení už není passé, jestli není odkazem na začátek devadesátých let, jestli už není třeba se zamýšlet nad tím, že je třeba status veřejnoprávních médií rekonstruovat. Za zaznamenáníhodnou myšlenku, která tam zazněla, považuji tu, že ten nezadržitelný vzestup alternativních médií, těch zpravodajských portálů jako blogosféra či interactive journalism, které plní roli alternativní internetové informovanosti, vznikl jako reakce ne na to, že nefungují média jako taková, ale že nefungují ta veřejnoprávní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.