Když Gorbačovova vláda v letech 1990 a 1991 viděla příznivé výsledky Polska, požádala mě, abych jí jako poradce pomohl s ekonomickými reformami, svědčil Sachs v pořadu BBC. Rusko v té době čelilo podobné finanční kalamitě, která v polovině osmdesátých let postihla Bolívii a v roce 1989 Polsko.

Na jaře 1991 společně s kolegy z Harvardské univerzity a z Massachussetského technologického institutu pomáhal Gorbačovovi získat finanční pomoc Západu. Šlo o součást jeho úsilí o politickou reformu a ekonomický přerod. „Jenže naše snaha vyšla naprázdno - ve skutečnosti se vůbec nezdařila, " řekl Sachs.

V létě 1991 odcestoval Gorbačov ze summitu G7 a vrátil se do Moskvy s prázdnými rukami. Po návratu bez jakýchkoliv výsledků došlo k pokusu o převrat během nechvalně známého srpnového puče. Gorbačov se z něj politicky nikdy nevzpamatoval. „S nástupem Borise Jelcina a rozpadem Sovětského svazu na stole mě Jelcinův ekonomický tým znovu požádal pomoc, a to jak s technickými úkoly při stabilizaci, tak při pokusu získat životně důležitou pomoc od Spojených států a Evropy," uvedl Sachs.

Sachs předvídal, že se pomoc brzy objeví. Koneckonců naléhavá pomoc Polsku byla záležitostí několika hodin nebo týdnů. „Měl jsem za to, že to samé teď čeká nezávislé a demokratické Rusko. Jenže k mému úžasu a rostoucímu zděšení potřebná pomoc nepřišla, " komentoval tedejší situaci Sachs.

Zatímco Polsko získalo úlevy na splácení dluhů, Rusko místo toho čelilo tvrdým požadavkům Spojených států a Evropy na úplné splacení. Polsku se dostalo rychlé a velkorysé finanční pomoci. Do Ruska místo toho přijížděly studijní skupiny Mezinárodního měnového fondu, ale žádné peníze.

„Jednoho dne mi volal Jegor Gajdar, který byl tehdy hlavním ekonomem v Jelcinově týmu, že do Moskvy přijede delegace zástupců G7. Šlo o první náměstky ministrů financí sedmi hospodářsky nejvyspělejších zemí světa. Dal jsem mu informace, oč je může požádat a jak vysvětlit, že nově nezávislému a demokratickému Rusku docházejí den po dni rezervy a vzniká finanční hrozba, " vzpomíná ekonom a dodává, že nikdy nezapomene na to, když z té schůzky odcházel.

„Čekal jsem venku a počítal s dobrou zprávou - stejně, jak tomu bylo v případě Polska. Vyšel s popelavým výrazem ve tváří a povídá: Chtějí úplné a okamžité splácení dluhů. A hrozí, že pokud splácení jakkoliv zastavím, tak lodě s potravinovou pomocí se na moři otočí a vrátí se do svých domovských přístavů,” citoval v počadu ekonom Gajdara.

Poté ekonom Sachs podle svých slov prosil a naléhal na Spojené státy, aby udělaly víc. Odkazoval se na poučení z Polska, ale marně. Americká vláda neustoupila.

Zhoubná finanční krize v Rusku nakonec zadusila reformní úsilí a normální vývoj. Reformní vláda Jevgenije Gajdara upadla v nemilost a musela odstoupit. „Po dvou těžkých letech, kdy jsem se snažil pomoci a nedosáhl jsme téměř ničeho, jsem rezignoval. O pár let později nahradil Jelcina Vladimir Putin," říká Sachs.

Z celého debaklu vinili američtí odborníci samotné reformátory, nikoliv fakt, že je Spojené státy a Evropa nechaly krutě na holičkách. „Jak se říká, historii píší vítězové a Spojené státy se cítily vítězem studené války. Spojené státy tedy zůstávají, pokud jde o ruské maléry po roce 1991, bez viny, a to trvá až dodnes," dodává.

Sachsovi trvalo dvacet let, než přesně pochopil, co se po roce 1991 vlastně stalo. Proč Spojené státy, které jednaly tak moudře a prozíravě v Polsku, tak krutě zanedbaly Rusko. Západ pomohl Polsku finančně a diplomaticky, protože Polsko se mělo stát východní hradbou NATO. Polsko patřilo k Západu a mělo tedy cenu mu pomoci. Naopak na Rusko pohlíželi američtí představitelé zhruba stejně jako Lloyd George a Clemenceau na Německo ve Versailles - jako na poraženého nepřítele, kterého je třeba porobit, nikoli mu pomoci.

Nedávná kniha bývalého velitele NATO, generála Wesleyho Clarka, líčí rozhovor, který vedl v roce 1991 s Paulem Wolfowitzem, tehdy ředitelem politického oddělení Pentagonu. Wolfowitz tehdy Clarkovi řekl, že Spojené státy zjistily, že na Blízkém východě, a údajně i v jiných oblastech, mohou jednat, jak se jim zachce, bez jakékoliv hrozby ruského vměšování.

Ve zkratce, Spojené státy se budou chovat jako vítěz a mazák sklízející ovoce vítězství ve studené válce prostřednictvím válek dle libosti, bude-li třeba. Spojené státy budou mít navrch a Rusko se tomu nedokáže postavit.

Ve svém nedávném projevu v Moskvě popsal Putin chování Spojených států téměř stejnými slovy jako Wolfowitz. „Studená válka skončila,” řekl Putin, „ale nedošlo k podpisu mírové smlouvy s jasnými a transparentními dohodami uznávajícími existující pravidla a zakotvujícími nová pravidla a standardy.”

„Těmito postřehy nechci nijak omlouvat Putinovu odpovědnost za nedávné nezákonné, cynické a nebezpečné počínání Ruska na Ukrajině. Mohou je však pomoci vysvětlit. Stín roku 1989 je převeliký. A pokračující touhu NATO přijmout za člena Ukrajinu a dostat tak Alianci přímo až na ruskou hranici je nutno považovat za v zásadě chybnou a provokativní. Žijeme v historii. Na Ukrajině čelíme Rusku zahořklému kvůli rozšiřování NATO a kvůli americkému `mazáctví` po roce 1991. Na Blízkém východě čelíme troskám Osmanské říše zničené první světovou válkou a nahrazené evropskou koloniální nadvládou a americkou imperiální samolibostí. Především však čelíme své vlastní generační volbě. Budeme používat sílu cynicky k tomu, abychom dominovali ve víře, že území, dosah NATO, zásoby ropy a další kořist jsou odměnou za moc? Nebo ji použijeme odpovědně, s vědomím, že velkorysost a dobrodiní vedou k důvěře, prosperitě a jako základu pro mír? Každá generace musí tu volbu provést znovu, " uzavřel Sachs.