Americký deník The New York Times připouští, že setkání obou politiků vyvolalo na Západě nejistotu a znepokojení. Už jenom proto, že Turecko je součástí NATO a má zásadní význam pro úsilí Evropy zastavit migrační vlnu směřující na evropský kontinent. Dalším důvodem jsou také napjaté vztahy Washingtonu s Ankarou. „Antiamerikanismus je v Turecku na vzestupu a Erdogana navíc rozčílila neochota Obamy vydat vůdce hnutí Gulen, které je obviňováno z organizace puče.“

Podle amerického deníku bude mít jakákoli dohoda mezi oběma zeměmi významný dopad na dění na Blízkém východě i samotné Evropě. „Turecký prezident pravděpodobně hodlá využívat zlepšení vztahů s Ruskem jako pákový efekt při jednáních s Evropou stran migrační krize. Užší vazby s Ruskem však mohou potenciálně vytvářet také napětí v rámci NATO, což hraje do karet Putinovi,“ konstatuje The New York Times.

Podle odborníka na turecko-ruské vztahy Alexandera D. Vasiljeva bude Erdogan používat Rusko jako triumf při jednáních se Západem, protože jeho cílem stále zůstává Západ, a nikoli Rusko. „Jedním z hlavních důvodů snahy zlepšit vztahy s Tureckem jsou na straně Ruska zájmy Gazpromu. Plynárenský gigant se touží díky plynovodu Turkish Stream dostat zpátky do sedla, protože v Evropě má další cesty zablokované,“ je přesvědčen Vasiljev.

Podle analytika Dmitara Becheva z Hardvard University je příklon Turecka k Rusku vzhledem k napjatým vztahům se Západem logický. „To samé se ovšem dělo i v nedávné historii. Ankara se sbližovala s Ruskem i mezi lety 1997 a 1999, kdy bylo zamítnuto jednání o členství Turecka v EU, či po invazi na Kypr v roce 1974. Nicméně Turecko i nadále potřebuje ochranu NATO proti rostoucímu vlivu Ruska v blízkosti jeho hranic,“ soudí Bechev.

„S největší pravděpodobností připravily úrodnou půdu pro sbližování turecké podnikatelské komunity v Rusku. Vše naplánovaly tak, aby turecký ani ruský prezident neztratili svoji tvář. Výsledkem je zrušení sankcí i zrušení zákazu dopravovat ruské turisty do tureckých letovisek. Na záchranu celé sezóny je patrně již příliš pozdě, ale přesto tureckému cestovnímu ruchu přinese vítanou vzpruhu,“ soudí Bechev.

Jak Bechev dále konstatuje, Rusko vedle ekonomických zájmů uvítá Turecko na své straně pro další mírová jednání v Sýrii. „To samé platí o spolupráci v boji proti Islámskému státu,“ dodává Bechev, podle jehož názoru by se nyní měl Západ obzvlášť snažit vycházet s Tureckem. Na druhou stranu obnovený vztah mezi Ruskem a Tureckem považuje on sám spíš za sňatek z rozumu než za nové „milostné vzplanutí“. „Navíc mimo oblast energetiky zůstává mezi oběma zeměmi stále mnoho třecích ploch a v případě Turkish Sream bude muset Gazprom přijít s mimořádně atraktivní nabídkou.“