V období parlamentních prázdnin, chudém na mediálně významné události, si sdělovací prostředky musí při získávání čtenářů vypomáhat, jak jen se dá. „Je okurková sezóna, a tak se dalo čekat, že typicky okurkové téma dříve, nebo později přijde. Letošní pomyslnou soutěž o největší novinářskou okurku by asi vyhrálo téma přestupu nedávného ministra školství Marcela Chládka do služeb fotbalového svazu. Asociace pro něj vytvořila místo generálního manažera státních reprezentací a fotbalových akademií,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Jak už z názvu funkce plyne, měl by se exministr starat o to, aby se konečně začal rozvíjet i fotbalový export. „A také aby se vneslo více systému do příprav budoucích fotbalových hvězd, což, jak uznáte, spolu souvisí. Když nebude dobrá příprava a výchova sportovců, těžko pak mohou odvádět výsledky na mezinárodním kolbišti. Mně to přijde logické, zejména když vidím hubené výsledky našich klubů v mezinárodních soutěžích, a spíše mě udivuje, že fotbalová asociace na něco podobného nemyslela už dříve. V tomto názoru jsem ale na půdorysu českých médií dosti osamocený,“ všímá si mediální odborník.

Stádní efekt novinářů při referování o „muklovi“ Chládkovi

Většina komentářů k novému angažmá Marcela Chládka je totiž formulovaná značně ironicky. „Získal jsem z toho pocit, že novináři usuzují, že exministr Chládek prostě dostal trafiku za to, že ve svém úřadě horoval pro sport a přihrával mu státní dotace. Inu, i to může být trochu pravda, Chládek byl ke sportu vstřícný, možná i proto, že měl se sportem v minulosti aktivní zkušenost. Na druhou stranu se mi jednostranné hodnocení českých novinářů nejeví ani trochu korektní. Opět zde působí stádní efekt: většina novinářů dospěla k závěru, že Chládek je po právu ´mukl´, muž určený k likvidaci, a tak se teď po jeho zádech dosti lacině vozí,“ míní Petr Žantovský.

Za zvlášť bizarní přitom považuje, že skoro všichni nezapomenou připomenout, že Marcel Chládek musel odejít z ministerstva kvůli sporům s podřízenými. „Ale už nedodávají, že to byly spory se dvěma, slovy dvěma, podřízenými, přičemž ti dva byli z jedné rodiny. V obou případech šlo o to, že ministr prostě požadoval pracovní výkon, za což byl mediálně potrestán. A už vůbec se nepřipomíná, že odstřel Chládka byl dílem premiéra Sobotky, nejspíše v součinnosti s ministrem Dienstbierem, který si na Chládkovu židli instaloval svého člověka. Chládek navíc ani uvnitř socdem nepatřil k tvrdému jádru sobotkovců-zaorálkovců, udržoval si věcný odstup a jednal samostatně, a to se ve stádu nesmí,“ připomíná mediální analytik.

Pravda o migrantech už se ani v českých médiích zakrýt nedá

Ale druhou stranu této mince čeští novináři nepřipomínají. „Co mi však v těch článcích o Chládkově fotbalovém postu chybělo ze všeho nejvíc, bylo byť jediné zamyšlení nad tím, zda je vůbec správné, aby stát posílal takové miliony do sportu, z něhož se v minulých desetiletích stal prostý byznys. Zda by stát neměl mnohem víc dotovat základní tělovýchovu, aby nerostly obézní mcdonaldizované děti, ale lidé se zdravým vztahem k životu. Nic takového jsme se v českých médiích nedočetli. Inu, jako obvykle jdou střely našich novinářů bezpečně mimo cíl,“ konstatuje Petr Žantovský.