Před několika dny byl odsouzen v Německu šestadvacetiletý Afghánec za znásilnění o šest let mladší německé ženy. Paradoxní je, žena se s mužem znala a dohromady je spojila facebooková skupina s názvem „Uprchlíci, vítejte“. Násilníka, který do Německa přišel před dvěma lety, nechala bydlet u sebe v bytě. Znásilnění se událo 25. října loňského roku, kdy se mladý Afghánec vplížil do pokoje své hostitelky a zneužil ji. Sexuálnímu obtěžování podle svého svědectví však z jeho strany čelila již v předchozích dnech.

Jak Hohmann komentuje, podobně se nevyplatila pohostinnost a vstřícnost také matce tří dětí ze Švédska. Ta u sebe ubytovala mladého migranta z Eritreje, ale on později sexuálně obtěžoval její desetiletou dceru. „Existuje mnoho dalších případů, kdy migranti znásilnili i ty, kteří se jim snaží pomoci. Stejný osud potkal čtyřiadvacetiletou mluvčí levicové mládežnické organizace LinksjugendSolid Selin G., která byla znásilněna na parkovišti letos v únoru. Nejprve vše nahlásila na policii, ale později své trýznitele označila za oběti západní a německé kultury.“

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

Znásilněná žena se dokonce všem třem pachatelům omluvila na svém facebookovém profilu a z jejich trestného činu obviňovala sexistickou společnost a rasistickou atmosféru panující na Západě. „Vážení uprchlíci, je mi to tak líto,“ napsala Selin G. na svém Facebooku podle U.S. Herald. Obdobné pocity viny vyjádřil také člen norské Levicové socialistické strany Karsten Nordal Hauken, kterým sám sebe popisuje jako feministu a antirasistu. „Byl znásilněn somálským uprchlíkem a později litoval, že musí být pachatel deportován do Somálska,“ podivuje se Hohmann.

Nepochopitelné postoje obětí levicového smyšlení, které se staly terčem sexuálního násilí ze strany uprchlíků, se pokoušel v uplynulém měsíci analyzovat Daniel Greenfield z David Horowitz Freedom Center v rozhovoru s Jaimie Glazovem. „Levičáci jsou kdykoli ochotni obětovat sami sebe či ostatní na oltář utopistických ideálů. Levicoví aktivisté obvykle nadřazují svoji antirasistickou agendu nad svůj feminismus. Svoji roli zde hraje i Stockholmský syndrom. Ti lidé jsou posedlí myšlenkou, že když něco spáchá muslim, jistě se něco strašného muselo stát předtím jemu, a proto za svůj čin není zodpovědný on, ale rasistická západní společnost.“

Hohmann upozorňuje, že počet znásilnění páchaných muslimskými uprchlíky stoupá zejména v Německu a Švédsku. „Švédsko začalo se svými multikulturními experimenty v oblasti imigrační politiky přibližně v roce 1975. Předtím patřilo Švédsko mezi nejbezpečnější země na světě. Nyní Švédsko vévodí žebříčku, který znázorňuje počty znásilnění. Veřejně se však nesmí hovořit o tom, že za více než 1500násobný nárůst počtu znásilnění jsou zodpovědní především muslimští migranti. V zemi navíc existuje několik desítek tzv. no-go zón, kam se obávají chodit i samotní policisté.“