„Možná by se měli daňoví poplatníci zamyslet, zda se jim vyplatí platit tak drahý represivní aparát, který místo na jejich zájmy myslí spíše na ty své. Až vám v nemocnici řeknou, že na operaci vašeho dítěte není dost peněz, zamyslete se, proč má tato země více policistů, soudců, příslušníků vězeňské služby a hlavně vězňů v přepočtu na sto tisíc obyvatel než neskonale bohatší země západní či severní Evropy. Možná jsou bohatší zkrátka proto, že neutrácí peníze daňových poplatníků zbytečně. Jako v mém případě.

Samozřejmě jako rozpočtově odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní. Ale je jediný. Není na vybranou," zní závěrem blogu, v němž Janota popsal celý svůj případ.

I přestože se záchranáři a policisté snažili muže přesvědčit, aby si svůj čin rozmyslel, o půl šesté večer podle policejní mluvčí pro Zlínský kraj Lucie Javoříkové skočil. O činu se přitom rozmýšlel od půl čtvrté, kdy se o muži poprvé dozvěděla policie. Blog byl zveřejněn krátce po druhé hodině. 

Janota měl v nejbližší době nastoupit trest vězení za to, že v lednu 2016 střílel na exekutory. Vyšetřovatelé jeho čin vyhodnotili jako pokus o vraždu. On se vždy obhajoval tím, že na exekutory nemířil. 

Původní text ZDE.

K oné události došlo v úterý 12. ledna 2016. Tehdy, jak Janota popisuje, přijel domů z noční směny, kdy si dal sprchu a šel spát.

„Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk. Přinutilo mne to vstát. V polospánku jsem zajistil západku dveří od pokoje. A v tom jsem uslyšel kroky a hlasy nejméně dvou osob, které se pohybovaly v předsíni mého bytu. Jejich hlasy jsem slyšel, ale v psychickém stavu, v jakém jsem se nacházel, tedy vyděšen k smrti, jsem nevnímal smysl či význam jejich slov. Rychle jsem se obléknul a ve strachu o svůj život jsem vytáhnul svou legálně drženou zbraň. Cizí osoby se pohybovaly v mém bytě a pokoušely se násilím dostat ke mně do pokoje. Ve strachu o své zdraví a život jsem natáhnul závěr své téměř 70 let staré pistole Browning ráže 6,35 mm a připravil se ke střelbě. Zamířil jsem na otevírající se dveře, za kterými stáli dva neznámí muži. Oba dva se lekli a utekli mimo byt,“ vyprávěl v tomto blogu Janota.

Útočníky pak slyšel se vracet, slyšel dle svých slov i zvláštní kovové zvuky znějící jako nabíjení dlouhé zbraně. „To už jsem měl opravdu panický strach o svůj život. Z mého úhlu pohledu to vypadalo, jako by se chtěl vrátit do mého bytu a opakovat svůj útok na mou osobu. Rozhodl jsem se pro varovný výstřel. Nejdříve měl směřovat do podlahy. Potom jsem si to rozmyslel a chtěl raději vystřelit do stropu. Zbraň má dvoučinnou spoušť. Spoušť se musí nejdříve stlačit a až při jejím uvolnění dojde k výstřelu. V průběhu pohybu zbraně směrem ze zdola nahoru došlo k uvolnění spouště, a tedy k výstřelu. Střela prošla dveřmi pokoje v jejich levé části z mého pohledu. Přesně 32 cm od levého okraje dveří a 53 cm od jejich pravého okraje. Hlas útočníka zněl zprava. Střela tedy vůbec nemířila jeho směrem,“ popsal s tím, že střela měla pouze útočníka varovat.

Když pak na dveřích objevil přilepený papír, až teprve tehdy prý zjistil, že to byli exekutoři. „Stále v polospánku jsem se pohyboval po bytě. Byl jsem i na balkoně. Sednul jsem si na gauč a únavou usínal. Probral mne silný zvuk vrtulníku těsně před mými okny. Vzal jsem si bundu a vyšel na balkón. Mezi domy právě přistával policejní vrtulník a z něj vybíhali ozbrojení policisté. Na balkoně vedlejšího bytu se objevil muž v černé policejní uniformě a představil se jako policejní vyjednavač. Požádal mne zda bych mu nevydal svou zbraň. Mám k uniformám respekt, a tak jsem mu vydal svou zbraň a náboje. Potom jsme se dohodli, že na mne počká přede dveřmi mého bytu. Cestou jsem jako zákonů dbalý občan vzal svůj občanský průkaz,“ popisoval dále Janota. Následně jej zadrželi, nasadili pouta a odvezli do Zlína na policii. Po celou dobu prý vždy spolupracoval. Následně pak podle svých slov zjistil, že bude čelit obvinění z trestného činu vyhrožování zbraní úřední osobě a maření výkonu soudního rozhodnutí.

„V okamžiku, kdy jsem mířil na oba neznámé muže, jsem samozřejmě ani náhodou netušil, že se jedná o úřední osoby. Byl jsem probuzen z hlubokého spánku. Protože jsem celou noc pracoval a šel spát až v půl osmé ráno, měl jsem v devět ráno, kdy se dotyční násilím dostali do mého bytu, v podstatě hlubokou noc. Asi tak půl druhé ráno. Když vás někdo vzbudí v půl druhé ráno a vnikne k vám do bytu, asi nelze předpokládat, že se budete chovat normálně a racionálně jako přes den a v bdělém stavu,“ obhajoval skutek.

„Asi po týdnu jsem se od kolegy z práce dozvěděl, že mne státní zástupce obvinil z vraždy ve stadiu pokusu. To je úmyslný a plánovaný trestný čin se sazbou 15 let nepodmíněně až doživotí. Přečetl si to někde na internetu. Trochu nezvyklé. Takže jako potencionální vrah jsem prakticky celý rok pokračoval ve svém životě,“ sdělil. Následně byl skutečně za pokus o vraždu odsouzen na 12 let nedpomíněně do vězení.

Stav české justice je podle něj opravdu tristní. Možná právě to je důvodem, že tento stát se tak vzdaluje civilizovaným, demokratickým a právním státům západní Evropy. Jen pár čísel pro národohospodáře amatéry. Za loňský rok, kdy jsem čelil obvinění, jsem pracoval. Byl jsem užitečný. Svou prací jsem vydělal s odvody zaměstnavatele asi 250 tisíc korun superhrubého. Na zdravotním pojištění byl odvod asi 30 tisíc, na sociálním skoro 50 tisíc, na dani z příjmu asi 16 tisíc korun. Čistého jsem vydělal asi 160 tisíc korun. Na splácení svých dluhů jsem z toho použil asi 50 tisíc. Nyní mne čeká nejméně 8 let ve věznici s ostrahou. Denní náklady na jednoho vězně pro daňové poplatníky dělají něco přes 1500 korun. Ročně téměř půl milionu. Můj osmiletý pobyt (po dvou třetinách trestu můžu být propuštěn) bude stát daňové poplatníky nejméně 4 miliony korun,“ sdělil. Podle jeho slov není divu, že to s touto zemí jde z kopce.

Celý blog najdete ZDE.

Přitom prý stačilo změnit obvinění z plánovaného úmyslného činu vraždy ve stadiu pokusu na zabití ve stadiu pokusu. „Trestní sazba je 3–10 let. A udělit trest na spodní hranici. Tedy vězení na tři roky. Nejlépe s podmíněným odkladem dejme tomu na pět let. Za těch pět let bych daňové poplatníky nestál ani korunu. Naopak,“ řekl s tím, že jeho společenská nebezpečnost byla naprosto zanedbatelná.