Za nehospodárnost či korupci se netrestá, poslanci (někteří) mluví jak kanálníci. Hádá se vláda, uplácejí se poslanci, nesmyslně se škrtá, nebo smysl škrtů vláda nevysvětlí, naopak beztrestně se utrácí miliony (litoměřický senátor například), policisté, co mají pomáhat a chránit, kšeftují s důvěrnými údaji, odposlechy ústavních činitelů, lidé se už nahrávají navzájem snad i na veřejných záchodcích, po vzoru politické scény... Aby toho nebylo dost, tak vznikají kauzy přímo neuvěřitelné v oblasti, která je velice citlivá - ve školství.

Litoměřické gymnázium, alespoň podle výsledků maturit, patří k nejlepším v Ústeckém kraji. Když jsem včera v podvečer dorazil do pro mne známých míst, kde jsem do roku 1990 prožil většinu svého dospělého života, čekal mě můj bývalý kolega z mého posledního pracovního působiště se skupinkou asi 30 lidí a několika studentů. Byli očividně zoufalí a začali mi vyprávět podivný, neuveřitelný příběh.

Když před nějakým časem nastoupila na místo ředitelky zdejšího gymnázia nová ředitelka (byla vybrána ve výběrovém řízení, které příliš důvěry nebudilo), byli profesoři připraveni pracovat jako doposud - s důvěrou a respektem.