Hlavní dobrá zpráva z prvního kola zní, že v českých zemích (nejen v Praze) žije víc než milión lidí, kteří nejsou stiženi stupidními předsudky, tudíž pro ně není zásadní překážka, že „jejich“ kandidát neumí perfektně česky, je to šlechtic spjatý s Rakouskem, je katolík a podporoval protikomunistickou opozici.  

Zjednodušeně řečeno, jde o lidi, jejichž duchovní obzor přesahuje svět Krkonošských pohádek. Mně osobně to překvapilo, myslel jsem, že Češi jsou horší. Že třeba paní Bobošíková, byť je to legrační figura, získá aspoň sedm osm procent hlasů.  

Další část dobré zprávy: Češi nejsou zmítaní eurofobií. Přemysl Sobotka nepropadl jen proto, že je bezvýrazný politik z upadající ODS, ale i z toho důvodu, že jeho nacionalistická kampaň (lišící se od názorů Bobošíkové a Klause jen v drobných nuancích) byla strašně hloupá a naprosto iracionální.  

Třetí část: víc než milión lidí nesdílí hysterickou revolucionářskou ideologii, podle níž současná vláda representuje systém, který je třeba zlikvidovat – a každého, kdo má s tou vládou cokoli společného, zadupat do země. A nakonec (ale možná to mělo být na začátku): ve druhém kole je z čeho vybírat.  

Kdyby se konal duel Zeman - Fischer, bylo by to podobné, jako nucená volba mezi silvestrovským koncertem Michala Davida a poslední deskou Hany Zagorové.  

Jaké jsou vyhlídky? Bohužel pro K. S. nic moc, je tu těch zbývajících x miliónů voličů. Nikdo netuší, jak velká část z nich výše zmíněné nechuti, případně nenávisti, sdílí. Nikdo neví, pro kolik lidí, kteří podpořili Fischera, Dienstbiera, Táňu Fischerovou, ale třeba i Vladimíra Franze atd. je Schwarzenberg nepřijatelný, ať už jako „cizák“, „pokrývač Kalouska“, „šlechtický zbohatlík“, „představitel nejhorší vlády od roku 1948“, „zahraničně-politický slouha USA“.  

Přesvědčení, že mu hodí hlas aspoň polovina sympatizantů Fischera nebo Franze se nedá o nic opřít. Doporučení neúspěšných kandidátů a politických stran bych nebral až tak vážně, ale přeci jenom: Franz váhá, Fischer váhá, ČSSD podpořila Zemana, komunisti taky. A určitě bych je bral vážněji, než iluze o „probouzející se občanské společnosti“ (viz komentář Karla Hvížďaly).  

(Tohle je jenom vsuvka: Sledovat vůdčí postavy sociální demokracie při včerejší tiskovce bylo tristní: zachovaly se stejně, jako ODS s Klausem, podpořily Zemana ve víře, že se stane prezidentem a na oplátku za tu podporu jim pak dá pokoj; což je trapně naivní - Zeman je využije a pak je zničí. Dienstbier na té tiskovce vypadal, jako by k ČSSD nepatřil nebo – spíš - jako zpracovaný partajník, jemuž bylo milostivě dovoleno ponechat si svůj názor. Jak by se asi choval jako hlava státu?)  

Má tedy Karel Schwarzenberg šanci? Teoreticky asi ano, pokud se ukáže, že odpor k Zemanovi (tj. vzpomínky na minulost a obava z ruských vazeb) je silnější než současná hysterie a „blbá nálada“ (strašný termín).  

A taky pokud se nějak inteligentně změní kampaň na Schwarzenbergovu podporu, která mi, ale to je hlavně osobní pocit, strašně leze na nervy, počínaje familierním „Karlováním“ (jako kdyby její autoři nakonec sami uvěřili, že možný budoucí pan prezident je pankáč z nádražní hospody).  

Ta kampaň mohla fungovat pro první kolo, dokázala asi spoustu lidí oslovit, ale může se na ní chytit někdo, kdo K. S. zatím nevolil? Koho dalšího přitáhnou populární umělci, výzvy z redakcí novin a kýčovité milostné dopisy různých dojatých dam, šířící se po internetu?  

Karel Schwarzenberg a jeho volební štáb to budou mít strašně těžké i proto, že jakýkoli poukaz na ničemnosti, spjaté se Zemanem a jeho vládou, bude Zeman odstřelovat odkazy na Kalouska, na maléry Nečasova kabinetu, na spojenectví TOP 09 s Věcmi veřejnými atd atp. Neříkám, že to jsou „stejné věci“, ale něco na nich je. Obávám se zároveň, že společnost má krátkou paměť a Zeman s ní umí zacházet.  

Má-li to celé dopadnout dobře, pak je třeba přestat vykreslovat Karla Schwarzenberga jako světce, vzít jako fakt, že je diskutabilní politik (který demokratický politik není diskutabilní?) a pokusit se co největšímu množství lidí věcně vysvětlit, proč je Zeman horší - a co by se mohlo stát, kdyby tu za krátký čas byl jednobarevný Senát, jednobarevná Sněmovna, a k tomu prezident, který je bohužel vyzpytatelný jen v tom nejhorším.  

Tedy zvrátit to, co nedávno dobře vystihl Bohumil Doležal: „tahle volba má jednu základní a zcela podstatnou faleš: celá je postavena na iluzi, že volíme někoho jiného, než koho opravdu volíme, totiž že volíme mesiáše. (…) Je to pro její průběh osudová záležitost.“

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.