Když dnes chcete něco prodat, uděláte nejlépe, když k dané věci přilepíte slůvko „chytrý". Chytré telefony, chytré televize, chytré domy… a mohla bych pokračovat dál, až dojdeme k pojmu, který se bezprostředně týká činnosti Energetického regulačního úřadu – k chytrým sítím. V roce 2015 vláda totiž stanovila konkrétní kroky, jak uskutečnit Národní akční plán pro chytré sítě v ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu jim přikládá velký význam, mj. proto, že by měly zabezpečit stabilní provoz naší elektrizační soustavy.

Řízení spotřeby ve prospěch stability dodávek skutečně vypadá chytře. Nejdříve se ale ptejme, proč vůbec soustava potřebuje stabilizovat, když donedávna neměla s nestabilitou problémy. Odpověď je nasnadě – provozujeme čím dál víc obnovitelných zdrojů, jejichž výkon úzce souvisí s vrtkavým počasím. Slunci, větru ani dešti poručit neumíme, alespoň prozatím. A tak rozmarům živlů budeme muset přizpůsobovat naši spotřebu tím víc, čím unáhleněji jim my i naši evropští sousedé podřídíme výrobu.

V čem je chytrá síť lepší, oproti té „hloupé"? Podstatou chytrých sítí je dálkové řízení spotřeby. Nedílnou součástí domácností by se měly stát chytré elektroměry (tzv. smart metery), které budou komunikovat přímo s distributorem. Ten bude moct řídit spotřebu podle zatížení sítě, ale nejen to. Na dálku vás bude moct také „odstřihnout", pokud neuhradíte nedoplatky. Na straně domácností se zjednoduší převody odběrných míst či jiné formality, ale prim by měly hrát eventuální úspory díky řízení spotřeby.

Proč jsem použila slovo eventuální? Problém je, že dosud nemám v ruce podrobnou analýzu prokazatelných přínosů, ze kterých bude těžit běžný občan. Vzhledem k tomu, že samotný Národní akční plán odhaduje náklady až na 155 miliard korun do roku 2040 a odborná veřejnost se netají tím, že je z velké části zaplatí spotřebitelé, je tato otázka zcela namístě. Nebo vám přijde normální nalepit několikamiliardovou cenovku na produkt, u kterého nevíte, co dokáže?

Neříkám, že jsou chytré sítě a priori špatnou investicí. Dokud ale neuvidím analýzu nákladů a analýzu přínosů pro spotřebitele, nemohu jejich implementaci s klidným svědomím doporučit tak, jako to činí mnozí odborníci na „chytrých seminářích". V České republice mj. už desítky let fungují dvoutarifní sazby s hromadným dálkovým spínáním (tzv. HDO). Ty na jednu stranu odlehčují síti v době silného zatížení, na druhou pomáhají šetřit náklady spotřebitelům. Budou nové sítě lepší o 155 miliard?

Nezapomínejme také na to, že pro plné využití chytrých sítí budete potřebovat chytrou domácnost, resp. chytré spotřebiče, které budou se sítí komunikovat. Kolik takových přístrojů dnes doma máte? Kolik jich vlastní průměrná česká domácnost? Doufám, že odpověď na tyto otázky budou realizátoři Národního akčního plánu pro chytré sítě hledat dřív, než vystaví spotřebitelům účtenku za jejich budování.