„Zvojtění“ názvu a vyznění článku Ferdinanda Peroutky o Adolfu Hitlerovi Milošem Zemanem se již stalo téměř legendárním. Co tam máme dalšího?

More a Anonymní alkoholici

Již během své inaugurace připsal Miloš Zeman autorství modlitby, kterou si „adoptovala“ organizace Anonymních alkoholiků (a která vznikla ve 20. letech minulého století), Thomasi Moreovi. To byl však anglický vzdělanec a právník žijící v 15. a 16. století na dvoře Jindřicha VIII.

Krvavá Marie

V Otázkách Václava Moravce zase Miloš Zeman zavzpomínal na panovnici, kterou pojmenoval Alžběta Krvavá, i když se tímto přídomkem honosí nikoli Alžběta, ale Marie I. Tudorovna. Tedy královna Anglie a Irska, která nechala upálit několik stovek svých církevních protivníků. Alžběta I. byla její nevlastní sestra, která se ujala vlády po smrti Marie Krvavé (která krvavá ve skutečnosti nebyla, naopak je dodnes považována za jednu z největších panovnic Anglie).

Jak je to s vlajkou Tibetu

Zvláštní pozornost si pak zaslouží téma, k němuž se Zeman vrací často a rád: vztah Číny a Tibetu. Naposledy v rozhovoru s Jaromírem Soukupem v televizi Barrandov, který poskytl Miloš Zeman v polovině prosince, se český prezident pustil do výkladu historie tibetské vlajky.

Uvedl, že „ať už policie nebo soud“ by měly „tibetským vlajkařům“ (tedy těm, kdo je vyvěšovali například při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga v Praze)  vysvětlit, že tibetská vlajka vznikla „v roce 1912 na návrh britských kolonizátorů“. Ti podle Zemana chtěli z Indie ovládnout Tibet jako svoji další kolonii a v rámci tohoto ovládnutí připravili pro tuto svoji budoucí kolonii i vlajku.

Pokud by však police nebo soud prezidenta vyslyšely, musely by přijít s dosti jiným výkladem. Úspěšná britská invaze do Tibetu se totiž odehrála již v letech 1903 – 4 a byla ukončena Smlouvou z Lhasy, která byla sice pro Tibet nevýhodná, ale v žádném případě nezakládala pro Tibet status britské kolonie.

Vlajku samotnou pak podle vzpomínek pamětníků navrhl i schválil v roce 1916 Thubten Gyatso, známější jako 13. dalajláma.

Na mezinárodním fóru se tibetská vlajka poprvé prezentovala v Knize vlajek vydané německým ministerstvem obrany v roce 1926, i když britský diplomat Eric Teichman zmiňoval její použití již v průběhu první čínsko-tibetské války v letech 1917 – 1918.

Heslo Free Tibet

Prezident v televizi Barrandov také uvedl, že „tibetští vlajkaři“ vůbec nevědí, že „heslo Free Tibet je vlastně porušením mezinárodně uznávané hranice Čínské lidové republiky“. I tento Zemanův výrok je „zvojtěním“ historie.

Tibet byl anektován Čínskou lidovou republikou v roce 1950 a k připojení území Tibetu k Číně došlo na základě použití síly. Česká republika, která je právním nástupcem Československa, je stále vázána platnou mezinárodní smlouvou z roku 1928, označovanou jako Briand-Kelloggův pakt, ve kterém Československo prohlásilo, že odsuzuje válku jako prostředek k řešení mezinárodních sporů.

Ještě významnější mezinárodněprávní závazek České republiky plyne z Charty OSN. Československo bylo od roku 1945 jedním ze zakládajících členů OSN s tím, že v roce 1993 se stala členem OSN Česká republika, jakožto nástupnický stát.

Charta OSN stanoví, že všichni členové (tedy i Čína) se vystříhají ve svých mezinárodních stycích použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu. Stejně tak Mezinárodní soudní dvůr konstatoval, že zákaz použití síly je součástí mezinárodního obyčejového práva.

Anexe Tibetu je zcela jistě v rozporu s Briand-Kelloggovým paktem, Chartou OSN i mezinárodním obyčejovým právem. Anexe je považována mezinárodním právem za agresi, která je i podle českého trestního zákoníku považována za zločin proti míru.

Heslo „Free Tibet“ tak symbolizuje nesouhlas s anexí Tibetu a je tedy mimo jiné vyjádřením respektu k mezinárodním závazkům České republiky i českému právu, a to bez ohledu na to, že samostatnost Tibetu je v současné době nereálná a v současné době o ni neusilují ani představitelé Tibetu v exilu.

Jak je vidět, záliba v historii je obdivuhodná věc, ale její „vojtění“ přináší více škody, nežli užitku.

Autor je advokát a přednáší na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.