Přínosů Evropské Unie, do níž naše republika vstoupila 1. května 2004, podle něj ale nedokázala plně využít, a to i kvůli euroskeptickým vládám, které „zanedbaly čerpání evropských fondů“. Po jeho soudu je těch deset let z hlediska České republiky úspěch, protože „v zásadě jste si ani nevšimli, že jsme se zintegrovali. Žádné technické nebo podobné problémy nevznikly," hodnotí uplynulou dekádu Špidla, podle něhož Česku vstup přinesl značný hospodářský impulz.

„Ty šestiprocentní růsty, to by prostě bez Evropy nebylo," připomíná vývoj HDP v rocích bezprostředně po rozšíření unie o ČR a dalších devět zemí. „Stejně tak to výrazně posílilo pozici České republiky," říká muž, který byl před deseti lety premiérem. Na vlastní kůži tak prý mohl pozorovat, že „náš význam stoupl desetinásobně". Jasně to podle jeho slov pociťoval nejen při jednáních s evropskými, ale zejména mimoevropskými politiky. Negativa vstupu do unie, který podle něj zvýšil i schopnost Česka ovlivňovat svůj osud, hledá průkazně luxusně honorovaný eurohujer marně, nebo těžko, takže tvrdí : „Dohromady celkem nejsem schopen najít nějakou věc, která by se z toho důvodu zhoršila," říká s tím, že se o to poctivě snažil. Námitky nemá ani proti, podle kritiků, přebujelé unijní byrokracii. „Obvykle když začnete rozebírat ty údajně nesmyslné regulace, tak zjistíte, že mají smysl," podotýká pan šéfporadce Špidla. 

Občanské i moje vlastní názory jsou však pod dojmeme vývoje v ČR i v Evropě spíše toho názoru, že naše životní reallita je dána úplně jinými danostmi než názory jeho europoslance. Nejen u nás v ČR, ale i v dalších členských zemích EU je však popíráno, že jen skutečný blahobyt sociálně citlivé společnosti, její ekonomika, konkurenceschopnost a strategie jsou a musí být indikátorem kvality jejich života.

Nic nezmohou dezinterpretační fabulace jakkoliv protřelých našich či zahraničních politiků o profitech členství ČR v EU, pokud na hony vzdáleni životním realitám zásluhou nekřesťansky neskromných mezd v EU. Dezinterpretace realit, životních podmínek občanů členských zemí EU zásluhou uplacených politiků, vlád, či nadnárodních institucí, je třeba korigovat, a to především managementem zdola v duchu zásad deliberativní demokracie, což je nejen v ČR mimo život.

Totéž platí i pro váhání mezi neviditelnou rukou trhu a mezi strategickou koncepcí růstu, mezi strategii marketingu a strategií managementu. Pokud nemá pokračovat podváděni, okrádání a zbidačování občanů nefunkčními působnostmi zpolitizovaného státu, jeho zákonodárných, výkonných i soudních aktivit, je revitalizace funkčních koncepčních, a také zpětných vazeb v ose stát -věda - provozní praxe - občan - environmentální a rurální život naprosto nevyhnutelná.