Pohádka o “nové normě” v oblasti ekonomiky je už tak stará, že si na ni většina lidí prostě zvykla. Zdá se jim, že katastrofální stav světového finančního sektoru je prostě - normální.

Lidé jsou obecně daleko méně znepokojení, než by měli, ačkoli se základy ekonomiky potácejí a klesají pod tíhou celosvětově mizerné poptávky a historicky nejvyššího veřejného dluhu, který centrální banky ještě zhoršují neustálý pumpováním dalších hromad peněz do oběhu.

Přesto se nikdo nebojí. Dokonce mají všichni pocit, že není čeho se bát! Proč taky? Zvládli jsme přece skoro osm let bruslení na tenkém ledě, tak proč bychom neměli vybruslit dalších osm let piruet ve stejném duchu? Jenže to je mírně řečeno omyl. A následky budou katastrofální.

Jak změnit zlato v olovo

Elity celosvětového bankovnictví zvládly, co si předsevzaly. Totiž dovést ekonomiku na pokraj zhroucení - a pak ji tam nechat viset tak dlouho, dokud si veřejnost v takzvaně vyspělém světě nezvykne, že na hraně propasti lze celkem pohodlně žít. Proč by něco takového dělaly? Abychom pochopili celkový obraz - což se bohužel průměrnému člověku dneška povětšině nedaří, protože se tím odmítá zabývat - musíme nejprve pochopit, že ekonomika dnes je především záležitostí davové psychologie. Jinak řečeno, že světová ekonomika je sama jen nástrojem, nebo spíše zbraní, s jejíž pomocí mezinárodní finanční elity ovlivňují veřejné mínění a emoce publika.

Abychom mohli začít vnímat, jak - a především proč - funguje celý ekonomický systém tak, jak funguje, musíme si uvědomit, že k jeho pochopení dávno nepotřebujeme jen ekonomickou vědu, statistiku nebo tržní principy. Především je třeba rozumět způsobu, jakým je možno manipulovat lidským chováním. A vědět, že v zrcadle ekonomických nástrojů sledujeme především řízenou přeměnu společnosti slovem i silou, využitím chaosu i řádu.