30. ledna letošního roku Spojené státy zcela chladnokrevně spáchaly akt válečné agrese vůči Číně: poslaly raketový torpédoborec USS Curtis Wilbur do vzdálenosti méně než dvanáct námořních mil od jednoho z ostrůvků v souostroví Paracel Islands v Jihočínském moři.

Na miniaturní ostrovy si historicky dělá nárok Čína - ačkoli podle Smlouvy o mořském právu vznesl nyní nároky také Vietnam. Američané tvrdí, že si na souostroví činí nárok také Tchaj-wan - ale protože Tchaj-wan je vlastně z právního hlediska jen čínská provincie (ať už si o tom on či Spojené státy myslí, co chtějí), na tento nárok nelze brát zřetel.

Od 7. století po Kristu

Čína má na souostroví Paracel zdaleka nejpevnější nárok - jak historicky, tak v současnosti. Ostrovy jsou pod její správou už dlouhá léta. Čínské vojsko - ať už šlo o Kuomintang, nebo komunisty - je okupovalo od roku 1946. Číňané na ostrovy, především pak ten největší, Woody Island, umístili jak vojenské, tak civilní objekty, včetně nemocnice, banky, škol, letiště, přístavu a radnice, a na Duncan Islandu postavili velký námořní přístav. Ostrovy jsou kromě toho populární destinací čínských turistů.

Teritoriální spory ohledně ostrovů byly ve skutečnosti dávno vyřešeny. Francie se pokusila ostrovy učinit součástí vietnamského území, které tehdy ovládala, ale po čínsko-francouzské válce v letech 1884-85 Francie uznala, že ostrovy, stejně jako miniaturní ostrůvky Spratly, jsou čínským územím. V roce 1938 Francie sice Číně i jejich vzájemné smlouvě znovu vrazila dýku do zad a ostrovy obsadila - ale v roce 1938 Francouze vyhnali Japonci.

Na konci Druhé světové války se ostrovy vrátily zpět pod čínskou správu. V roce 1974 o ně vypukla krátká válka s Vietnamem, ale Číňané ostrovy udrželi. Ačkoli Vietnam stále toto tvrzení zpochybňuje, je faktem, že Čína historicky měla na ostrovech své základny již od 7. století po Kristu - a de facto je nikdy neopustila.