Jejich návrhem na změnu Ústavy ČR článku 43 má Armáda České republiky poprvé za svou existenci ztratit charakter obranný a nabýt charakter agresora. Má se stát armádou útočnou, a to dokonce bez dodržení mezinárodních práva, bez souhlasu RB OSN či přijímacího státu. Takovouto změnu nelze odůvodnit, maskovat tvrzením, že by se mělo jednat o záchranu našich občanů v zahraničí, neboť vlastní návrh v žádném případě nelimituje, nebrání nasazení naší armády v zahraničí pro jiné účely. Pokud zákonodárci schválí usnesení Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR přímo navrhující, že Vláda ČR může vyslat Armádu ČR na území cizího státu na bojovou operaci bez souhlasu státu, na jehož území bude operovat, vystavují životu nebezpečnému hazardu nejen samotné vojáky účastnící se mise, ale všechny obyvatele České republiky, kteří se stanou dle mezinárodního práva legitimním cílem případné odvety.!

Rozhodovací moc je přitom prakticky předána do rukou ministra obrany Martina Stropnického a vláda a zákonodárný sbor se fakticky zbavují právní zodpovědnosti. Politické a morální zodpovědnosti se však nezbaví, a to ani v případě, že české vojáky si do válečného dobrodružství pozve nějaký z našich tzv. spojenců. Spoluzodpovědnost za osud poslaneckého návrhu na změnu článku 43 Ústavy ČR, za bezpečnost našich občanů a mírumilovnost naší vlasti ponesou však i média, zejména veřejnoprávní, neboť by měla s touto mimořádně rizikovou novelou ústavy občany náležitě seznámit, vyložit její rizika a rozkrýt její zákulisí.     

Varujeme proto občany před snahou části zákonodárců narušit demokratické principy při přijímání ústavních zákonů a před snahou osud 10 milionů občanů ČR vložit do ruku půldruhé desítky členů vlády, kteří nemají žádný mandát zahrávat si s našimi životy.

Druhá výzva k zákonodárnému sboru:

Vážený paní poslankyně, vážený pane poslanče,