To, že naši občané mají potraviny horší kvality, je srozumitelné pro každého, a pro každého ponižující, tedy ideální téma pro politickou agitaci ve veřejnosti, a získávání politických bodů. Však se také k této snaze mnoho politiků hlásilo.

Někteří více méně s upřímností a naivitou, u jiných převládala snaha levně se ukázat v lepším světle. Argumentovalo se naprosto oprávněně například tím, že na Západě je Coca-Cola slazena cukrem, zatímco v České republice a jinde na východě, levným kukuřičným sirupem, samozřejmě s jinou výslednou chutí. Totéž platí pro dlouhou řadu výrobků „ve skle“ a v plechovkách. I tam, se pro domácího spotřebitele v ČR vystačilo s podřadnými surovinami.

JENŽE… dvojí kvalitu tohoto typu lze prokazovat jen u výrobků, které jsou na obou stranách hranice označovány jako stejné. Jenže existuje spousta potravin které nejsou originálně zabalené – a tam srovnání pro úmyslně nízkou kvalitu uplatňovat nelze. Jde především o dva zdroje původu takových potravin. Jednak jde o potraviny, které jsou zemědělskými přebytky na Západě Evropy, tedy jsou neuplatnitelné na tamním trhu. Za socialismu ČR se vyvážely nejžádanější části jatečných zvířat na Západ, teď nám to Západ laskavě „vrací“, posílá k nám maso, které se na Západě neprodá. Ale hlavně kvalita klesá skladováním, zamrazováním a přepravou tisíce kilometrů- u masa, skladováním a přepravou u brambor, přepravou u zeleniny a také podtržením (předčasnou sklizní) u plodové zeleniny a rychle zrajícího ovoce. Produkty z blízkého okolí ztrátou kvality takto netrpí. Není maso jako maso, nejsou broskve jako broskve, je to dvojí kvalita s níž tento zákon neudělá nic, ačkoli jde o mnohem větší objem produktů než originálně balené potraviny.

Ještě horší je to s dovozy z mimounijních zemí. Tam přes lživé proklamace selhává kontrola kvality (formálnost posouzení, nedostatek kapacity, korupce). Takže se používá mnohem více pesticidů, umělých hnojiv, antibiotik, ale také hormonů, které jsou v EU zakázány, a používají se zakázané postupy a technologie konzervace a zpracování. Zdánlivě jde zatím (při stálém růstu) o malé objemy. Když jsem profesorovi ekonomie ze Zemědělské univerzity sdělil informaci o množství tun hovězího z Jižní Ameriky, řekl, že při přepočtu na počet obyvatel EU to jsou dva obědy za rok. Expert z Ministerstva zemědělství mě však ujistil, že většina toho objemu ovšem skončí právě v ČR, přestože hovězí vyvážíme (při poklesu spotřeby o 70% za 30 let). Dobytek se nažene na zaoceánskou loď, tam zabíjí, zpracovává, mrazí a odpad hází do moře. Je to ve srovnání s domácí produkcí dvojí kvalita nebo ne?

V přehlídce mimořádně trapných vystoupení při projednávání Zákona o potravinách vynikl v souvislosti s dvojí kvalitou poslanec Prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc. (TOP09), který za řečnickým pultem mával lahví Kofoly: „Je dobře, že se podařilo vyřešit dvojí kvalitu potravin. Je dobře, že tady ta Kofola, kterou piji já, je to česká potravina, každý si může kupovat Kofolu, nikdo mu v tom nebrání, nemusí si kupovat Coca-Colu, bude stejnou Kofolou kdekoliv, bude ve stejném složení, ve stejné kvalitě a já jsem za to vděčný.“

K podobnému výkonu se vzepjal poslanec MUDr. Milan Brázdil (ANO), který prosadil komické doprovodné usnesení ve znění: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje občanům České republiky nakupovat potraviny a výrobky vyrobené v České republice." Patrně mu uniklo, že občané mohou nakupovat jen to, co obchody nabízejí. Pokud zahraniční řetězce v ČR určité zboží domácí provenience nenabízejí, jsou takové výzvy, řekněme, plané. Navíc mu uniklo, že je podstatný rozdíl mezi „českou potravinou“ podle návrhu tohoto zákona a „potravinou vyrobenou v České republice. Možná chtěl podpořit svého šéfa, jehož Agrofert do potravin „vyrobených v České republice“ suroviny dováží, a to ne vždy právě špičkové kvality.

Vraťme se ještě k baleným originálním potravinám. Co o nich říká zákon a jak je „zakazuje“? § 10 (1) říká: „Na trh je zakázáno uvádět potraviny… g) označené zdánlivě totožně s potravinou uváděnou na trh v jiném členském státě Evropské unie, ačkoliv potravina uváděná na trh v České republice má odlišné složení nebo vlastnosti.“ § 17 definuje přestupek „f) poruší zákaz uvádět na trh potraviny podle § 10 odst. 1“, konečně § 17f říká: „Za přestupek lze uložit pokutu do a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 17 odst. 1 písm. g)“. Maximálně jeden milión korun je vůbec nejnižší sazba za nějaký přestupek, kterou zákon uvádí.

Takže: Výrobce trochu pozmění etiketu a tvar sklenice, uvede jiné složení mikroskopickým písmem a výrobek umístí na trh v ČR. V té situaci by měla laboratoř provést analýzu a někdo podat žalobu a u soudu prokazovat, že pozměněný výrobek se opravdu tváří jako totožný. Soud se může táhnout léta. Obchod mezi tím utrží desítky miliónů a nakonec možná zaplatí zlomek maximální částky 1. mil. Kč za „přestupek“ Mnozí jsou ovlivnitelní, laboratoře, státní zástupci, znalci, soudci. Kdo by stál o potíže…?

Tak to je ten „konec dvojí kvality“.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele