To, že naši občané mají potraviny horší kvality, je srozumitelné pro každého, a pro každého ponižující, tedy ideální téma pro politickou agitaci ve veřejnosti, a získávání politických bodů. Však se také k této snaze mnoho politiků hlásilo.

Někteří více méně s upřímností a naivitou, u jiných převládala snaha levně se ukázat v lepším světle. Argumentovalo se naprosto oprávněně například tím, že na Západě je Coca-Cola slazena cukrem, zatímco v České republice a jinde na východě, levným kukuřičným sirupem, samozřejmě s jinou výslednou chutí. Totéž platí pro dlouhou řadu výrobků „ve skle“ a v plechovkách. I tam, se pro domácího spotřebitele v ČR vystačilo s podřadnými surovinami.

JENŽE… dvojí kvalitu tohoto typu lze prokazovat jen u výrobků, které jsou na obou stranách hranice označovány jako stejné. Jenže existuje spousta potravin které nejsou originálně zabalené – a tam srovnání pro úmyslně nízkou kvalitu uplatňovat nelze. Jde především o dva zdroje původu takových potravin. Jednak jde o potraviny, které jsou zemědělskými přebytky na Západě Evropy, tedy jsou neuplatnitelné na tamním trhu. Za socialismu ČR se vyvážely nejžádanější části jatečných zvířat na Západ, teď nám to Západ laskavě „vrací“, posílá k nám maso, které se na Západě neprodá. Ale hlavně kvalita klesá skladováním, zamrazováním a přepravou tisíce kilometrů- u masa, skladováním a přepravou u brambor, přepravou u zeleniny a také podtržením (předčasnou sklizní) u plodové zeleniny a rychle zrajícího ovoce. Produkty z blízkého okolí ztrátou kvality takto netrpí. Není maso jako maso, nejsou broskve jako broskve, je to dvojí kvalita s níž tento zákon neudělá nic, ačkoli jde o mnohem větší objem produktů než originálně balené potraviny.

Ještě horší je to s dovozy z mimounijních zemí. Tam přes lživé proklamace selhává kontrola kvality (formálnost posouzení, nedostatek kapacity, korupce). Takže se používá mnohem více pesticidů, umělých hnojiv, antibiotik, ale také hormonů, které jsou v EU zakázány, a používají se zakázané postupy a technologie konzervace a zpracování. Zdánlivě jde zatím (při stálém růstu) o malé objemy. Když jsem profesorovi ekonomie ze Zemědělské univerzity sdělil informaci o množství tun hovězího z Jižní Ameriky, řekl, že při přepočtu na počet obyvatel EU to jsou dva obědy za rok. Expert z Ministerstva zemědělství mě však ujistil, že většina toho objemu ovšem skončí právě v ČR, přestože hovězí vyvážíme (při poklesu spotřeby o 70% za 30 let). Dobytek se nažene na zaoceánskou loď, tam zabíjí, zpracovává, mrazí a odpad hází do moře. Je to ve srovnání s domácí produkcí dvojí kvalita nebo ne?