Po jeho přehrání se mi vybavilo, co udělal pro náš národ Václav Klaus a co Jan Kraus, který si dovolí ho tak neurvale a hrubě napadat. Od dob televizní stávky, kdy se předváděl neskutečně tajtrdlikovsky se na něj nedívám, ale nenapadlo mne, že může vůbec ve veřejnoprávní televizi takto vystupovat. Ale je pravda, že jeho vystupování bylo tehdy neskutečně hrubé, a proto by mne nemělo překvapit jeho výše uvedené hrubé a přímo sprosté vystoupení. Kdyby dal amnestii jeho oblíbenec Václav Havel, pak by tu amnestii dal podle něj určitě útlocitný člověk hodný obdivu, když totéž udělá Satanáš Klaus, je to zvěrstvo.

Urážek tajtrdlíků na štěstí si historie při hodnocení státníků nevšímá. Věřím proto, že historie profesora Klause nejen v roli prezidenta, předsedy parlamentu, ale především jako ministra finací ocení na výbornou, zatímco na nějakého tajtrdlíka si již za pár let nikdo nevzpomene. Díky Klausově ekonomické reformě byla totiž u nás 1.1. 1991 provedena transformace z komunistické direktivní ekonomiky na ekonomiku volného trhu, neboli zavedením liberalizace cen byl u nás nastolen kapitalismus. A tím se Václav Klaus zapsal nesmazatelně do historie naší republiky navzdory odporu a pomluvám přívrženců tzv. třetích cest ke komunismu s lidskou tváří v čele s Václavem Havlem. Mnozí z nás si možná v té vzrušené době plné novinek a nejrůznějších změn ani neuvědomili, že liberalizace cen, ke které pod jeho velením tehdy došlo, byla nejriskantnějším bodem celého polistopadového vývoje, neboť v případě jejího neúspěchu se nastartovaný proces nástupu kapitalismu mohl zvrátit. A mnozí si to, jak vidno, neuvědomují bohužel dosud. V takovém případě by nemohly totiž být provedeny následné kroky, které dnes všichni, zejména mladá generace, považujeme za samozřejmé – liberalizace zahraničního obchodu, privatizace, prodej podniků do zahraničních rukou a další, které byly nutné k přechodu od komunismu ke kapitalismu.

I sám strůjce cenové liberalizace Václav Klaus přiznal, že si tohoto rizika byl dobře vědom: "V žádné jiné chvíli nebyl důvod, abych z ekonomického hlediska nespal a čekal, co se stane zítřejší den"

Dnes se toto jeho napětí může zdát, zejména mladé generaci, nepochopitelné, ale nesmíme zapomínat na historický kontext, ve kterém vše probíhalo. Do roku 1990 se slovo"kapitalismus" stále nemohlo oficiálně vyslovovat. To, že je začátkem roku 1990 vyslovil jako první v televizním projevu Václav Klaus, bylo od něj velice troufalé, neboť to vzbudilo nesmírnou nevoli u zastánců tzv.  "třetích cest", které nás měly dovést nikoliv  ke kapitalismu, ale ke komunismu s lidskou tváří. Klaus na štěstí pro náš národ toto slovo vyslovil, protože nikdy nepřevzal falešné klišé hlásané těmito tehdejšími rádoby politiky. Klišé, že prý lidé nejsou na systémovou změnu připraveni a že potřebují léta jakéhosi školení, jak se mají v novém systému chovat. Jestli bylo revolucí říci slovo kapitalismus, tak slova "privatizace" a "prodej do zahraničních rukou" byla revolucí mnohonásobnou.

Historie nemůže opomenout, že díky Klausově ekonomické reformě nastalo zhroucení komunismu a obnovení kapitalismu u nás. Že nastala skutečně obrovská a neopakovatelná změna, která se z teoretických úvah a snů promítla do konkrétního života lidí. Byly spuštěny změny, které se dotkly života nás všech tak, že jsme o tom ani nesnili. V tento den nastala skutečná systémová změna v našem systému. Cestou vpřed neboli alternativou komunismu ale nebyl tehdy pro většinu lidí, zejména ne stoupenců prezidenta Havla (dále Havlovci), u nás kapitalismus. Byly hledány a propagovány různé socialisticko-utopické třetí cesty a to ve všech klíčových oblastech našeho společenského života. A tomu zabránil Klaus a to mu nemohou tito protagonisté odpustit.