Jana Černochová je dlouholetou poslankyní ODS a 1. místopředsedkyní poslaneckého klubu této strany, je předsedkyní branného a bezpečnostního výboru českého parlamentu, je starostkou Prahy 2 a hodlá na podzim kandidovat do sněmovny na velmi vysokém místě kandidátní listiny. Není to tedy ani politická začátečnice, ani politička bez adekvátního vlivu. Přinejmenším uvnitř své strany. Její kádrování názorů Václava Klause a jistě každého dalšího, kdo nesdílí její antiruský fanatismus, tak není možné odbýt mávnutím ruky.

Ne, že by se v Čechách po celá desetiletí nekonaly manévry proti lidem s rozdílnými názory, ale agresivita a sprostota, kterou poslankyně Černochová předvedla teď, je přece jen v našem politickém a společenském prostředí novou kvalitou. Novou kvalitou proto, že ač současná domácí i zahraniční politika České republiky nemá ani sílu, ani schopnosti pohnout s Ruskem byť o milimetr – což musí být pro lidi typu Černochové mimořádně frustrující – proto je třeba „udělat si pořádek doma“. Jsou připraveni vyřídit si to nejen s těmi, kdo mají odlišný názor, kdo mají odvahu obhajovat jiný než „černochovský“ názor, ale za nepřátele demokracie považují dokonce i ty, kteří dostatečně silně a rozhodně proti Rusku nekřičí.

Jedním z nejostudnějších období americké vnitřní politiky byla nechvalně známá činnost vymítače komunistů, domnělých komunistů či údajných sympatizantů Sovětského svazu republikánského senátora Josepha McCarthyho. „Mccarthismus“ byl v důsledcích tak odporný, že dodnes přežívá jako symbol potlačování slova, demagogie a účelových útoků na politické odpůrce. Byl to hon, který si uvnitř Ameriky zorganizovali Američané a který americká společnost pár let tolerovala či dokonce vítala.