Čest a sláva statečným Rusům, kteří srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou v roce 1968, dokázali odsoudit. Tito lidé riskovali svoji existenci a také svobodu. Mnozí také skončili na mnoho let v lágrech, nebo jak bylo v tehdejším Sovětském svazu obvyklé v psychiatrických léčebnách. Dokument režiséra Josefa Pazderky zkrátka stojí za vidění. Tito Rusové mají moje uznání.
Bohužel v současném Rusku začínají převažovat názory onoho soudruha generála, který zatvrzele hájil ruskou agresi a přitom nehorázně lhal. On třeba přiznal, že dal pokyn ke střelbě na Národní muzeum, které důsledky tohoto vandalství neslo donedávna. Ovšem prý proto, že Češi na ně stříleli, což je samozřejmě totální nesmysl. Také tvrdil, že neví o žádných mrtvých a raněných.

Mohu jenom připomenout, že ruští vojáci v oněch neblahých srpnových dnech zastřelili kromě jiných v Praze nedaleko podolské vodárny dva patnáctileté učně. Nejmladší obětí sovětské okupace se stal dvouletý slovenský chlapec, kterého srazila a zabila ruská vojenská cisterna. Ruští vojáci také násilím vnikali do cizích bytů, ve kterých rabovali a vůbec se chovali jako v dobyté zemi. Například někteří lidé byli zavražděni jen proto, že odmítli zastavit auto na pokyn okupačních vojáků, kteří na to samozřejmě neměli žádné právo. To byl případ Viliama Debnára z Brněnska, kterého zastřelili Rusové v jeho voze, přičemž hodinu v něm byl s mrtvým tátou pětiletý syn, než se mu podařilo utéct. To opravdu nebyla žádná pomoc, ale brutální okupace.
Chtít svádět srpnový vpád také na ostatní členské státy Varšavské smlouvy je směšné. Ty jenom dělaly to, co jim Moskva nařídila. Rovněž s ukrajinským původem tehdejšího sovětského komunistického vůdce Brežněva to není tak žhavé, on se sice narodil na Ukrajině, ale ruským rodičům pocházejícím z kurské oblasti. Jedním z hlavních iniciátorů vpádu okupačních vojsk do Československa ovšem byl tehdejší šéf KGB Rus Andropov.
Problém Ruska ovšem je, že na rozdíl třeba od Ukrajiny, která na svém území zakázala komunistické symboly, ono rudou epochu čím dál tím více rehabilituje. Důkazem je například ruský dokumentární film z minulého roku, který natočila a odvysílala ruská státní televize jistě se souhlasem Kremlu. V něm vystupují bývalí ruští vojáci – účastníci agrese v osmašedesátém, kteří ji hájí a papouškují už mnoho krát vyvrácené lži.
No nevím, jak by se nám líbilo, kdyby Němci natočili dokument, který by hájil okupaci českých zemí v březnu 1939 s tím, že to byla nutná akce k zachování míru v Evropě. To by bylo řevu mezi tzv. vlastenci tedy spíše pseudovlastenci.

Psáno pro iDnes.cz.