Většina lidí, tím i většina politiků a tím i většina kandidátů do Rady ČT, hodnotí televizi a tím televizní pořady pocitově. Tedy líbí – nelíbí. Nakonec televize je od toho, aby na konci jejího působení byly pocity. Když se pořad líbí méně lidem, tím i méně politikům, zjednodušeně menšině, je to stále ze zákonné podstaty veřejnoprávní televize v naprostém pořádku, protože mj. rozvíjí programovou rozmanitost při respektování práva menšin.

Jednoduchým příkladem vytváření výsledného pocitu budiž publicistický pořad ve formátu moderátor a jeho hosté. Většina lidí, politiků atd si odnese z pořadu pocit, že o otázkách moderátora se v příštím týdnu bude mluvit, eventuálně pak menšina, že se o nich mluvit nebude. To je v naprostém pořádku, zákon byl ve výsledku dodržen.

Ale takového dojmu lze dosáhnout v televizním studiu, které televize vlastní, které je vybaveno stálou technikou a pracovníky, tedy v režijních nákladech. Nebo lze pronajmout např. rozhlednu, tu vybavit jako studio, na místo poslat přenosové vozy, zaplatit přenosové trasy, zajistit natáčení proti výpadkům energie, zajistit ostrahu atd. Jen to stojí o mnoho více, ale proč ne, když je třeba se na věci dívat z nadhledu.

Podobně lze pojmout i vcelku jednoduchou taneční soutěž. Scénář může napsat někdo z talentovaných nástupců zakladatele českých soutěží dr. Jana Pixy a natáčet se může v jednom z největších televizních studií ve střední Evropě na Kavčích horách, známých z oblíbených a stále vysílaných Silvestrů. Nebo je možnost si scénář, kde je asi kreativněji popsán nástup orchestru a pirueta tanečníků, koupit někde v cizině a celé natáčení realizovat v pronajatém studiu, tam opět vyslat přenosové vozy s posádkami, zajistit přenosové trasy atd. 

A takový funkční výrobní model lze jistě úspěšně aplikovat na výrobu dalších pocitů…

Můj pohled na věc, a to včetně plného respektu k odlišnému vnímání či dojmům ať už většiny či menšiny, zahrnuje na rozdíl od většiny, i efektivnost vynakládání prostředků z veřejné sbírky, tedy koncesionářských poplatků. Dopady covidové pandemie budou mít vážné důsledky na rodinné rozpočty a tak je nejvyšší čas konečně začít vážně debatovat také o celkové efektivnosti naší ČT.

Ing. Jaroslav Bažant se pohybuje na mediální scéně prakticky po celou dobu aktivního života. Přes 15 let pracoval v ČST a je podepsán pod desítkami koprodukcí se zahraničními televize od japonské NHK po britský Channel 4, přičemž tradičním partnerem byla veřejnoprávní německá ARD. Nejznámějšími tituly pak jsou např. seriály Cirkus Humberto, Dobrodružství kriminalistiky, Největší z Pierotů, dokumenty a hrané dokumenty Egyptologové, Philip de Monte, 5 let také pracoval pro veřejnoprávní ČT. Angažoval se také v soukromých médiích, založil a vedl mediální zastupitelství, byl činný ve velkých mezinárodních mediálních agenturách s odpovědností za region střední Evropy. A je také podepsán pod řadou velkých projektů festivalů, kulturních akcí, ale i filmových produkcí, např. Díky za každé dobré ráno, Historik Josef Pekař. Účastnil se aktivně prací na československé a české mediální legislativě, byl mj. členem pracovní komise ministra kultury ČR pro rozhlasovou a televizní legislativu.