Abych nebyl bezostyšně napadán, že se zase strašně mýlím připouštím, že jistý ekvivalent ekonomiky má sice v církvi své místo, ale jen potud, pokud se jedná o zabezpečení administrace, platů, nejnutnějších investic a chodu církve, neboť jak by mne zcela jistě poučil někdo z církevních činovníků, v dnešních podmínkách církev, ekonomika, politika a  podnikání  jedno jest! Zda tento či takový názor sdílí i věřící, notabene nevěřící, je otázka, nicméně jakkoliv byla činnost církev za vlády komunistů diskriminačně usměrňována, přesto vykonávala svou činnost, tj. službu Bohu v podstatě na stejné úrovni, jako dnes. Ale jen v podstatě, protože dnes je na tom církev mnohem lépe, než za komunistů. Což neznamená, že si nemůže dostatečně progresivně stěžovat!

Zda má být konstatování pana kardinála Duky o platu biskupa ve výši jednoho tisíce eur důkazem ekonomické nedostatečnosti církve nevím, faktem zůstává, že:

a) tato částka činí cca 27 tisíc Kč, což je více jako celostátní průměr, na který mj. nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců,

b) otevřeně pokládám otázku, k čemu resp. na co potřebuje v tomto případě zmíněný biskup více peněz, než  tisíc eur,

c) mnohé rodiny takového částky nedosáhnou ani při společném příjmu obou rodičů, zatímco biskupovi slouží jako jediné osobě, notabene osobě světské, která zdaleka (podle mého názoru) nepožívá všech standardů a lidských potřeb, jako např. běžná, ateistická rodina nebo jiný jednotlivec,

d) kromě platu a jiných dávek mají tito církevní hodnostáři státem placeny náklady na provoz nemovitostí ve správě církve (fary, kostely apod.),

e) jejich život by měl být pro řadu lidí vzorem skromného, nenáročného a Bohu oddaného služebníka, bez nároků na hříšný pozemský život a radovánky, které mnohdy svádí církevní hodnostáře k jistým nezákonnostem, jako např. pedofilie apod., která zcela jistě není provozována bez finančního odměňování či darů. 

V této souvislosti není od věci zmínka pana D. Duky o jeho návštěvě papeže Františka v Římě, kde nejen jemu, ale i jinými vatikánským institucím „vysvětloval“, jak je zákon o narovnání postaven, jaké jsou garance, aby nebyl majetek zneužit atd. Docela živě si dovedu, s odkazem na argumentace, kterými oblažuje českého občana, v jakém duchu bylo „vysvětlování“ podáno. Zvláště když pan D. Duka konstatuje, že cituji: „Papežovi bylo zcela jasné, na základě informací které dostal, že se tu nevytváří žádná bohatá církev. Papež dokonce použil známou větu: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno!“ Zamyslíme –li se nad tímto páně Dukovým sdělením naskýtá se otázka, zda vzal papež František rovněž v potaz  řadu dopisů, peticí, žádostí a výzev, které obdržel od českých občanů, neboť jak z uvedeného vyplývá a nechci se mýlit, informace podané papeži ze strany představitele(ů) české katolické církve nebyly zcela jistě podány v duchu názorů, resp. nesouhlasu většiny občanů ČR, ale v duchu pro církev pozitivního a neústupného stanoviska.  Těžko lze také věřit tomu, že pan kardinál informoval papeže o tom, jak moc otázka církevních restitucí a finančního vyrovnání  rozděluje (neřku-li štve) lidi v Česku.

Pozoruhodný je však statistický údaj, který kardinál sdělil papeži, který podle průzkumu  ukazuje, že pro restituční zákon je jen 20 procent českých občanů, ale také údajně „jen“ 23 procent je proti a zbytek má jen nějaké výhrady, ale nikoli nesouhlas.  Pan Duka se dokonce vyjádřil, že při svých cestách  po českých zemích  se nikde nesetkal s žádným masovým odporem. Kde, s kým a s kolika lidmi se při těchto cestách setkal, je otázka. To, že se nesetkal s masovým odporem, může jen kvitovat, protože jinak by sotva mohl s takovým uspokojením konstatovat pozitivní stav a další vývoj naplňování tohoto zákona. Neodpustím si ještě poznámku ke sloganu: Co bylo ukradeno, má být vráceno. Zda jej papež citoval bez toho, že jej k tomu vybídnul sám  kardinál nevím, ale pochybuji, že by byl pro něj motivující jako důkaz oprávněnosti zákona o církevních restitucích. Nepochybuji však , že to bylo nosné heslo a motiv, na kterém pan  Duka stavěl argumenty, důvody a vysvětlování, které doprovázely realizaci zákona o církevních restitucích a finančním vyrovnání. Na druhé straně silně pochybuji, že pan kardinál sdělil papeži i  nestandardní, velmi podezřele realizovaný politický průběh a pozadí událostí a dějů, které se odehrály jak v přípravě, tak i při samotném podpisu zákona. 

Kardinál Duka se vyjádřil, že církev už nehodlá dělat další ústupky, údajně také proto, že prý jich už udělali hodně(!). Další ústupky by znamenalo podepsat si rozsudek. Jaký nebo nad čím, pan kardinál nesdělil, nicméně neopomněl zkritizovat stát, že dvacet pět let tady nedodržoval zákon 218/1949 Sb., který měl plně financovat církve a že pražské arcibiskupství bylo financováno ze státního příspěvku pouze z 23 procent! Rád bych se pana Duky zeptal, jak moc to ovlivnilo chod či existenci církve u nás? Myslím, že nijak, nicméně pan Duka, coby skromný služebník Boží neodolal, aby tuto skutečnost státu nevytknul. Asi se nebudu mýlit, že i tento fakt byl jedním z mnoha, kterým církev (Duka a spol. ) operovala při projednávání zákona, neboť  církev byla přece evidentně poškozena a musí jí to být řádně vykompenzováno. 

V této souvislosti mám ještě jednu otázku na pana kardinála a sice, jak se dívá např.  na  výši důchodů, kdy vláda místo řádné  a pravidelné úpravy (zvýšení) důchodů zvýšila důchody v řádu několika desítek korun.  Co mohou dělat důchodci, případně jiní poškození občané (zdravotně postižení apod.), aby se dobyli svých zcela jistě oprávněných požadavků, jak to dělá církev? Vadí či nevadí  panu Dukovi, že kromě letité nespravedlnosti vůči „utlačované“ církvi existují také jiné závažné nespravedlnosti, které by církev a její představitele také mohly (měly) již z titulu svého poslání,  zajímat? Nejspíš ne, protože jinak by nemohl vidět jen majetek a peníze pro církev, už méně potřebu pro strádající občany!

Velmi pozoruhodný názor pana Duky je na otázku možnosti finančních ústupků církve, které by uklidnili veřejnost. Pan kardinál reagoval jako zkušený politik : „Veřejné mínění nemusíme uklidňovat, veřejnost potřebuje slyšet pravdu“. Jakou pravdu by ovšem  měla veřejnost slyšet? Tu jeho či jejich, případně těch několika desítek podplacených pravicových podržtašek Nečasovy koaliční vlády nebo tu, kterou předkládají historici, dějepisci, vzdělaní či jinak fundovaní ale i obyčejní lidé?

Odvolává-li se pan  kardinál na zákon 218 http://spcp.prf.cuni.cz/lex/218-49a.htm, není od věci připomenout, že jeho nerealizování, jak jej zmiňuje pan Duka, není zcela pravdivé. Zákon totiž umožňoval církvi víc, než by se vzhledem k politickému prostředí, ve kterém tehdy církev fungovala, dostávalo. Konec konců to nepopírá ani sám pan kardinál když se vyslovil, jistě s dostatečnou nadsázkou, že vláda soudruha Gottwalda měla větší smysl pro spravedlnost, než současná vláda.

Jakkoliv pan Duka hovoří o církvi, že se zde (s ohledem na církevní restituce) nevytváří žádná bohatá církev, nelze pochybovat o tom, že veškerá jeho pozornost a mysl je upřena k majetku a financím, které má církev od státu obdržet. Opravdu, ale opravdu nechápu, jak  pan kardinál Duka může ctít názor papeže Františka, že církev má být chudá, že se odvolává  na dominikánského teologa Yvese Congara, který je jeho vzorem a jeho knihu Za církev sloužící a chudou ( za což prý, chudák kardinál, sklízí kritiku), přičemž jsou jeho zraky a mysl  i nadále upnuty na majetky a finance. Lze pochopit, že za jistých okolností jsou peníze nejen potřeba, ale mohou také mnohé změnit, domnívám se však, že to není případ církve v ČR. Jsem totiž bytostně přesvědčen, že církev i za okolností, kdy jí bude „věnován“ majetek a miliardové odškodnění, své postavení, funkci a rozsah své bohulibé činnosti nijak zvlášť nezmění, jen bude více bohatých představitelů církve, církev bude mít větší vliv a podíl na politice a chodu státu, zkrátka, církev naplní své dávné poslání porobit si lid, který mu bude věrně sloužit. Jinak by pan Duka neměl takové povědomí  např. o tom, že majetek církví je 135 miliard, podle jiného odhadu dokonce 250 miliard a  vidina případných inflací, který by cenu majetku ještě enormně navýšil…. No vidiny přímo božské! Kdo by od nich odkláněl zrak, že ano?

Mluví-li pan Duka o zákonu, který je prý vždy nějaký kompromis, pak bych si dovolil nesouhlasit. Zákon vychází vždy z nějakých daných a relevantních podkladů,  faktorů a principů, kompromis může uplatňovat jen slaboch, který se snaží z normy něco více či méně vyzískat!  Zákon o církevních restitucích a finančním vyrovnání už vůbec nebyl žádným kompromisem. Tedy potud, pokud jako kompromis nebudeme považovat  zcela nestandardní, korupcí  ovlivněný postup jako rozhodující faktor pro protlačení zákona přes dolní komoru Poslanecké sněmovny až do fáze jeho podpisu mezi vládou a zástupci církve. Jenže o těchto faktech a skutečnostech, kromě desítek jiných závažných okolností, které mají nemalý vliv a význam v těchto záležitostech je zcela bezpředmětné navazovat s představiteli církve dialog. Jejich (jeho) názor, stanovisko a závěr je jednoznačný tím víc, že jak prohlásil pan kardinál Dominik Duka: Další ústupky už dělat nemůžeme! Chápeme, pane kardinále, vždyť jakýkoliv ústupek z vaší strany by nejspíš znamenal „konec církev (církví) v Čechách“, nemýlím-li se!

Toho bohdá nelze dopustit, raději si fakt potáhnu řemen o další dírku!

Jiří Baťa, 30.03.2014