Počet obětí posledních událostí na Ukrajině se blíží ke stovce. Někteří jsou stále neznámí, jiní mají na internetu nejen jméno a údaje o věku, profesi a původu, ale i fotografii, tedy tvář. Internetová encyklopedie Wikipedia už obsahuje i samostatné heslo „Seznam osob, které zahynuly během protestů na Euromajdanu“. Autoři hesla – vycházím zde z verze v angličtině – vytvořili přehlednou tabulku a uvádějí též zdroje, z nichž čerpali.  

Jejich listina obsahuje 85 jmen. Nejméně osmdesát jich zahnulo přímo v Kyjevě – i zde lze přesný údaj obtížně určit, neboť například tělo jednoho z aktivistů Euromajdanu, Volodymyra Naumova, bylo vyloveno z Dněpru. Nicméně odehrávají-li se protesty v hlavním městě, dalo by se očekávat, že většina obětí bude pocházet z metropole nebo jejího blízkého okolí.  

V ukrajinském případě tomu tak není. U pěti obětí není uvedeno, odkud pocházejí, kde se narodily nebo kde žily, když začaly protesty. Z Kyjeva nebo Kyjevské oblasti pochází jen 13 obětí, což z celkových sedmdesáti pěti lidí, kteří zahynuli v Kyjevě a zmíněná tabulka na Wikipedii uvádí jejich původ, činí 17 %. Z východní Ukrajiny je obětí pouze sedm, ani ne desetina.  

Většina obětí pochází ze západní třetiny Ukrajiny, celkem 39, tedy přes padesát procent. Šestnáct z nich, přes dvacet procent obětí, do Kyjeva dorazila ze Lvova nebo Lvovské oblasti, z centra ukrajinského nacionalismu.  

Co z toho plyne? Euromajdan je z významné části projevem snah a tužeb západní části země, která prosazuje představu Ukrajiny jako národního státu, kde je hlavním, konstitutivním rysem národa jazyk. Tomu odpovídá i nedávné zrušení jazykového zákona přijatého za Janukovyče, který umožňoval používání ruštiny či jiného menšinového jazyka jako jazyka úředního vedle ukrajinštiny – v oblastech, kde žije alespoň deset procent jeho uživatelů.  

Evropská unie by po Ukrajině jako jednu z podmínek vstupu podobný zákon nepochybně žádala, což by asi většinu aktivistů z Euromajdanu překvapilo. Nicméně je zřejmé, že současný konflikt na Ukrajině rychle nabývá podobu boje spíše za etnicko-politickou identitu, nikoliv primárně za demokracii.