Zatímco naši republiku postihlo mrznoucí mrholení a s ním spojené silné námrazy paralyzující dopravu, na Moravě nám vybuchnul další muniční sklad a my si klademe otázku kolik a vlastně proč je v naší republice uskladněno takové množství munice a střeliva když máme jen malou, profesionální armádu, která je nota bene zčásti mimo republiku a neustále se v tisku zdůrazňuje, jak je třeba šetřit a kolik stojí každý náboj peněz. Kromě toho mě udivuje jak je možné, že tento arzenál vlastní soukromé firmy. To se chystáme na válku, nebo je to tak dobrý obchodní artikl, a komu tedy vlastně tu munici prodáváme? Otázek je mnoho, ale naši poslanci to berou jako okrajovou záležitost.

Nejdůležitější je teď pro náš parlament otázka zvýšení platů. To jsou naši poslanci opravdu takoví chudáci, že nevyjdou s poslaneckými platy a náhradami, ze kterých si třeba mimo jiné pan premiér pořídil byt? Tedy žádnou maličkost. S kým se tedy naši zákonodárci chtějí srovnávat? Snad s občany EU? To by se s nimi museli srovnávat všichni a především důchodci. Nebo snad mají poslanci s mandátem přidělen druhý žaludek a zlaté berle na podporu našeho hospodářství? Hledají usilovně koeficienty, podle kterých by si mohli nahrabat ještě více než jejich předchůdci, nebo parlamentní mumie vyjídající už sněmovnu více než dvacet let. Přece řešení je jednoduché. Zvýšení platů by se mělo odvíjet od valorizace příjmů těch sociálně nejslabších. Prostě důchodci dostanou dvě stě, tak poslanci by měli dostat stejnou částku. Pořád zní lépe 56 tisíc + 200,-Kč, než 10,5 tis + 200. Jen tak si poslanci ověří, jak si ti důchodci polepšili a o co více si budou moci pořídit a zvýšit svůj životní standard. Když dostanou důchodci nulu, budou to poslanci prožívat s nimi. Závěrem ještě otázka. Proč naši zákonodárci nevěnují více času tomu, proč byli zvoleni? Slouží takový parlament skutečně lidu této země?

Josef Reiman