Je sice příjemně teplý podzim, ale mimořádná letní vedra jsou naštěstí minulostí. Totéž však nelze říci o jevu, který je doprovázel a který trvá. Sucho. Vody v řekách je výrazně méně než obvykle a zvláště v horských oblastech přibývá počet míst, kde již z mělčích studní žádná voda neteče. Co s tím?

Stejnou otázku si kladli i účastníci odborného semináře „Problematika sucha a pitné vody“, pořádaného počátkem listopadu v Senátu. Upozorňovali přitom na neexistenci krizového plánu pro případ déletrvajícího sucha, jenž by umožnil racionálně regulovat odběry vody. Ke slovu se tak dostává i padesát let starý plán na vybudování desítek rozlehlých vodních nádrží s pitnou vodou.

Řízená dehydratace planety?

Voda je podmínkou života, a proto i významné politikum. A pro globální sociální inženýry i příležitostí, jak si perspektivně podmanit žíznící lidstvo. Jak si jinak vysvětlit „varování“ Evropské komise, že i v příštích dvaceti letech bude srážek nezvykle málo? Pamatujme si: kdykoli instituce řízené globalisty předpovídají nějakou katastrofu, tak zpravidla proto, že ji plánují.

Politické elity, bubnující na poplach kvůli hrozbě neexistujícího globálního oteplování zaviněného prý člověkem, nemají se změnami klimatu problém, mohou-li vést k posílení jejich moci

Někdo možná namítně, že to, co platí v případě vojenských konfliktů či populačních trendů, nelze vztáhnout na počasí či podnebí. Je však tato námitka oprávněná? Překvapivou odpověď nabízí článek známého kanadského „investigativce“ Jamese Corbetta: