Vážení senátoři a poslanci.

Stát potřebuje ke svému chodu soudy. Soudci požívají zvláštní výhody. Ale také podléhají specifickým předpisům. Povinností soudců bylo a je rozhodovat spory mezi občany, případně mezi občanem a státem (panovníkem).

Již ve starověku bylo předepsáno, že soudce nesmí rozhodovat ve věcech, které se týkají jeho samotného, nebo jeho příbuzných. V naší Ústavě je stanovené, že každý soudce musí rozhodovat nestranně. Ale soudci Nejvyššího soudu přisoudili ze státního rozpočtu peníze jiným soudcům, a také sobě. Takové rozhodnutí bylo podjaté.

Soudce může rozhodovat pouze ve věci, která mu byla žalobcem předložená. Jestliže soudce nějakou věc (nebo právo) přisoudí straně A, pak automaticky tuto věc (nebo právo) odebírá straně B. Výrok soudu ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Za spravedlivý výrok byl pokládán pouze výrok pravdivý. Takto byl princip pravdivosti definován až do nástupu komunistické diktatury:

Reichsgesetzblatt 1849-1918 (böhmisch) § 270: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.

V případu K. Gott verzus stát soudce rozhodl: „K. Gott jednal podle práva. Soudní výlohy mu nebudou uhrazené.“ Opak tohoto výroku je: „K. Gott porušil právo. Soudní poplatky mu budou uhrazené.“ Z toho by plynulo, že každému, kdo u soudu svůj spor prohraje, náleží náhrada soudních poplatků. Matematická věta říká: Výrok je pravdivý tehdy, a jenom tehdy, když všechny části výroku jsou pravdivé.

Totalitní systémy (Třetí říše, ČSSR...) vládnou způsobem, kdy rozhodování soudců řídí pracovníci vládních organizací. Zpravidla politická strana, která se ve volbách, nebo po revoluci ujala moci. Jakmile komunisté nastolili diktaturu, ze zákonných předpisů odstranili: Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.

Litera Ústavy přikazuje soudcům rozhodovat nestranně a nezávisle. Nezávislost soudce znamená, že nikdo, ani soudce nadřazeného soudu, nesmí jeho rozhodnutí ovlivňovat. Soudci nadřazených soudů musí vynést své rozhodnutí. Nemohou „vychovávat“ jiné soudce na úkor občanů. Občana zajímá pouze výsledné rozhodnutí soudu. Neznalost, podjatost, nebo lenost soudců vyšších soudů nesmí být důvodem k tomu, aby byl občan zbaven svého práva na spravedlivé rozhodnutí soudu.

Na základě uvedených skutečností mohu prohlásit:

„Pohrdám soudci a soudy České republiky, kteří porušují literu Ústavy a Listiny práv a nerespektují zákony matematiky. Důkaz opaku patří do zákonných předpisů.“

Domnívám se, že náprava současného právního marasmu nemusí být složitá, ani nákladná. Stačí přikázat soudcům, aby striktně dodržovali literu Ústavy. Pro žádného soudce to nemůže být problém. Postupně by se stala neúčinná nařízení, která jsou v rozporu se zněním Ústavy a Listiny práv.

Příslušný paragraf do Sbírky by mohl znít takto:

1. Zákon je hierarchické uspořádání

1.1) všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků věd lékařských a technických,

1.2) Ústava, Listina práv a svobod,

1.3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU),

1.4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

1.5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni nařízení vydávat.

2. Soudce odvolacího soudu může rozhodnutí soudu nižšího stupně potvrdit, upravit, nebo vynést své rozhodnutí.

3. Rozhoduje-li soud senátem, musí být rozhodnutí jednomyslné.

Vážení senátoři a poslanci.

Domnívám se, že byste měli podobný, nebo stejný paragraf začlenit do našich zákonů. Splnil by požadavek advokátní komory, aby za každý rozsudek byl zodpovědný jeden soudce. Délka soudních sporů by se podstatně zkrátila. Užitek by byl nejen morální, ale také ekonomický.

Neměli byste podlehnout právnické části v zákonodárném sboru, která s velkou pravděpodobností bude trvat na současném stavu.

S přáním, aby důležitost vašeho rozhodnutí sloužila ku prospěchu naší republiky

ing. Karel Januška
absolvent Fakulty technické a jaderné fyziky (1961)