Před sto lety jsme zdědili soudnictví, založené na antickém pojetí demokracie. Vůle většiny (nebo panovník) stanovuje zákonná pravidla. Moc výkonná (policie) dohlíží na jejich dodržování. Občan může činit vše, co není zákonem zakázáno. Soudce si nic nesmí přisoudit, věc či právo odebrané jedné straně, náleží druhé straně sporu.

Náš současný soudní systém lze právem označit jako mafiánské rozhodování. Soudní systém se zorganizoval do různých hierarchických stupňů. Taková organizace je v právním systému nepřijatelná. Všichni soudci mají mít rovná práva.

V právním státě musí být moc soudní naprosto nezávislá. Nezávislost soudu znamená, že žádný soudce nesmí být nucen rozhodovat tak, jak mu nařizuje jiný soud. Musí existovat specializace soudů, protože činnosti jednotlivých subjektů jsou složité.

Je nezbytně nutné, aby státní zástupci byli vyjmuti z pravomoci ministra spravedlnosti.

Státní zástupce je odpovědný za činnost policie, protože ta je výkonnou mocí státu. V policii platí přísná hierarchie. Žádný státní zástupce pod pravomocí ministra vnitra by si nedovolil obracet se na parlament, aby dovolil stíhat občana nebo poslance. Bez rozhodnutí soudu může policie z trestného činu obvinit občana v případech, kdy existuje skutková podstata trestného činu (vražda, sedm milionů v krabici..). V ostatních případech je bezpodmínečně nutné, aby o (dalším) šetření rozhodl soud. V současnosti se stát jménem státního zástupce dopouští (trestného) činu pomluvy. Případ Babiš by měl být posledním, kdy je moc zákonodárná přinucená vyjadřovat se k jednotlivým soudním sporům.