Od tohoto problému však pozornost širší veřejnosti u nás často bývá odvá­děna jinam. I v tuto chvíli, kdy čtete tyto řádky, se někde pod internetovými články diskutéři nejspíš přou o to, zda dosud platí ono staré známé „mráz přichází z Kremlu“. A přitom pro jednu odrůdu mrazu dnes platí, že ne­přichází ani tak z dalekého Kremlu, jako z vládního kabinetu, senátu či poslanecké sně­movny. Ale ctíme u nás právo veřejně se vy­jadřovat, tudíž i já využívám tohoto práva a hodlám zde každého, koho tento „mráz“ zajímá, upozornit na po­divné právní kličky, schované pod politic­ky korektními frázemi. Neboť případný dopad těchto fíglů si drtivá většina ob­čanů tohoto státu neuvědomuje.

Pokud mám zde v úvodu odhalit „jádro pudla“ tak, aby všem bylo srozumitelné, pak se mají věci takto: mezi některými našimi panevropsky smýšlejícími politiky a ochránci lidských práv zvítě­zila představa, že každá skupina cizinců, která se do nějakého městečka či obce přistěhuje a získá zde během pouhých několika let pře­vahu, může rozhodovat o zdejších starousedlících, našich spoluobčanech. Zcela legálně, v souladu s naší legislativou. Tedy plně v souladu s českým práv­ním řádem, údajně podřízeným evrop­skému, budou pak občanům České re­publiky vládnout a o nich rozhodovat ci­zinci, kteří k nám do­putovali. A vůbec nebude záležet na tom, zda přišli z Dálného či Blízkého vý­chodu, nebo subsa­harské Afriky. Inu, rozum mi to nebere a mráz mi z toho běhá po zádech.

Abychom však neplácali do větru, je třeba začít od toho, jak se o volební účast některých cizinců v našich komunálních volbách přela ombudsmanka Anna Šabatová s ministerstvem vnitra. Minis­terstvo bylo toho názoru, že tito cizinci právo volit nemají a musel by se změnit volební zákon, aby k urnám mohli. S tím ovšem paní Šabatová nesouhlasila: „Volební právo jim přiznává přímo právo Evropské unie, k jehož dodržení se Česká republika zavázala.“ Brněnský krajský soud dal pak paní Šabatové za pravdu, když vycházel z toho, že „pro občana jiného členského státu EU nesmí být zákonem stanoveny odlišné podmínky pro výkon volebního práva, než jaké jsou stanoveny pro státní příslušníky České republiky“. Podle brněnského soudu evropská směrnice nebyla do čes­kého systému v tomto případě dobře zapracovaná: „Vnitrostátní úprava je v rozporu se Smlouvou o fungování EU, podle níž zejména platí, že občané Unie mají mimo jiné právo volit a být voleni v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní pří­slušníci tohoto státu,“ uvedl soud ve svém rozhodnutí. Vtip je v tom, že náš zákon o volbách do zastupitelstev váže volební právo na trvalý pobyt v dané obci dle zákona o evidenci obyvatel. Jenže podmínky pro získání trva­lého pobytu jsou jiné pro Čechy a jiné pro cizince. Zatímco pro nás jde o pouhou formalitu, u ob­čanů jiných států je udělení trvalého pobytu zpravidla vázáno na nepřetržitý přechodný pobyt, mini­málně pětiletý.

A tak vlastně podle současného výkladu našeho právního řádu ombudsmankou Annou Šabatovou a brněnským soudem v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. (zákon o volbách do zastupitelstev obcí) je přiznáváno právo volit do za­stupitelstva obce, města nebo hlavního města Prahy i občanovi jiného státu, který v den voleb do­sáhl věku nejméně 18 let, přičemž v den voleb v této obci, městě nebo Praze, vůbec nemusí mít tr­valý pobyt. Jemu právo volit údajně přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vá­zána, a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv. Takovouto mezinárodní smlouvou je v současné době Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii (vyhl. pod č. 44/2004 Sb. m. s.). Přičemž dle Zákona č. 22/2004 Sb. o místním referendu je také přiznáváno v § 2 právo hlasovat v místním referendu každé osobě, která má právo volit do zastupitelstva obce, tedy i ci­zincům. Pokud pak dojde k tomu, že v některé obci převažují cizinci, mají tak právo měnit zde referendem vše, co dříve mohli měnit jen občané našeho státu. Lidově řečeno, ač je to k nevíře, podle stávajících zákonů ČR by měli mít právo u nás jak volit, tak i hlasovat v referendu všichni cizinci, kteří jako předvoj svého etnika před pár lety doputovali z Blízkého východu či sub­saharské Afriky do Evropy a dnes, i když žijí třeba v některém ghettu, mají občanství některého ze států Ev­ropské unie. A takovýchto bývalých migrantů dnes v Evropské unii není zrovna málo. Po­kud tyto nové občany EU studie odborníků nerozdělují podle jejich původu, nýbrž podle jejich vy­znání, pak například počet muslimů žijících v EU se v současné době odhaduje na zhruba 15 mili­ónů.