Veřejná debata o plastech a jejich dopadu na životní prostředí se rozhořela v podstatě až v minulém roce. V českých médiích se pak objevila řada článků o plastových taškách. Proč? Podle revidované směrnice EU o plastových taškách nesmí prodejci nejpozději od 1. ledna 2019 nabízet zákazníkům lehké plastové tašky zdarma s cílem výrazně snížit počet použitých plastových tašek v EU. V Česku tento zákaz platí od minulého roku podle novely zákona o obalech, přičemž česká norma je tvrdší než evropská. Kromě lehkých plastových tašek (tloušťka stěny je u lehké plastové tašky mezi 15 a 50 mikrony) se zákaz vztahuje také na plastové tašky s tloušťkou stěny větší než 50 mikronů. V oběhu ale stále zůstávají takzvané velmi lehké plastové tašky, typicky sáčky na ovoce, maso nebo pečivo.

Textilní polyesterová taška vyhrává

Platové tašky jsou velmi jednoduchým řešením pro odnesení nákupu či zabalení čehokoli, jsou praktické a lehké. Většina z nich je však použita jen jednou. A recyklace je v případě tašek problém. Přitom je poměrně jednoduché jejich spotřebu omezit. Na mnoha případech z EU i ze třetích zemí je vidět, že i minimální poplatek za tašku má obrovský dopad na změnu spotřebitelských návyků. Podle studie Evropské komise spotřeboval každý Evropan v roce 2010 v průměru 200 plastových tašek ročně. Polovina ze všech těchto tašek skončila na skládkách a více než osm miliard bylo zahozeno mimo odpad. V Irsku spotřeboval každý obyvatel před zavedením poplatku za plastové tašky více než 300 tašek ročně. Po zavedení poplatku se spotřeba snížila o 95 procent.

Nahradit plastovou tašku je celkem snadné. Ale čím? Substitutů je celá řada. Ne vždy jsou ale ekologičtější než plastové tašky. Na konci minulého roku byla zveřejněna studie Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT zpracovaná na žádost ministerstva životního prostředí, která posuzovala vliv šesti druhů tašek na životní prostředí. Posuzovány byly tašky z lehkého plastu (HDPE), z pevného plastu (LDPE), papírové tašky s páskovým uchem, textilní polyesterové tašky (PES/PET) a dvě varianty textilní tašky z obyčejné a z organické bavlny. Vítězem se možná trochu překvapivě textilní polyesterová taška.

Pokud totiž neposuzujeme pouze recyklovatelnost a vliv samotného výrobku na životní prostředí, ale také faktory, jako jsou spotřeba surovin, vody, energie, výdrž materiálu a jeho vlastnosti, tedy použijeme takzvanou metodu posuzování životního cyklu (LCA), ukáže se, že papírová taška může mít horší dopad na životní prostředí než plast. Studie ale pochopitelně předpokládá, že textilní tašky slouží k opakovanému použití. Aby se papírová taška vyrovnala vítězné tašce polyesterové, musela by být použita nejméně pětkrát, stejně jako taška z pevného plastu.