„Je třeba, aby připomenutí té události bylo krátké a odvysílané jako vzpomínka na cosi ne příliš podstatného a významného, a jako takové to, prosím, zařaďte až na samý konec našeho pořadu Události,“ řekl šéf uvedené redakce v přípravě na pořad svým podřízeným, jestli ovšem směrnice v tomto duchu nevzešla z ještě vyšších míst, třeba z českého Senátu, nebo z EU nebo něčeho stejně znamenitého. „A musíte to zobrazit jako cosi decentního a jemného, jako by šlo o krátkou vojenskou zdvořilostní návštěvu. A nejraději tu návštěvu ani nezobrazujte.

To znamená, že tam nechci žádné scény vojenských kolon, jak se valí do vesnic a měst, nesmí tam být příchod Hitlera na Pražský hrad, nic takového, prosím, nic drastického, co by na Německo či Němce mohlo vrhat špatné světlo. Toho se, prosím, střezte v prvé řadě, a dejte tam naopak něco, co by Němce, jako naše současné nejbližší spojence mohlo v očích současných českých lidí, hlavně mladých, pozvednout, co by v nich, když zrovna ne lásku, tak aspoň vlnu sympatií dokázalo vyburcovat.

Hleďte, třeba sám příjezd prezidenta Háchy na Anhaltské nádraží v Berlíně, vždyť to byla velká sláva, vyhrazená jen význačným státníkům. Vojenská hudba hrála hymny, Hácha s kloboukem v ruce, jak se to patří, vykonal přehlídku čestné roty SS, zkrátka atmosféra skoro jako na říšském stranickém sjezdu v Norimberku. Tak tohle, pánové a dámy, tam nacpěte v míře nejvrchovatější, a jako bonbónek k tomu přidejte, jak mají dnes lidé v Československu Háchu rádi, jak pěkně o něm mluví lidé z Trhových Svin, kde se Hácha narodil, i jak pěknou bustu mu tam na rodný jeho domek pověsili.“

Pořad, o kterém je řeč, jsem v pondělí 15. března zhruba ve tři čtvrtě na osm večer zhlédl a musím konstatovat, že vše v něm bylo dle pomyslných příkazů šéfa zpravodajské redakce ČT do puntíku vykonáno.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele