Největší kritice byl podroben zejména samotný bulvár, přestože se účastníci diskuse shodli na tom, že jeho prvky už dávno adoptovala také tzv. seriózní média. "Příčiny vzniku bulvární žurnalistiky v politickém kontextu jsou tyto: 1) pohodlnost novináře zjišťovat pracně všechna relevantní fakta. 2) klamavé přesvědčení, že bulvární efektnost omlouvá faktické nepřesnosti nebo dokonce výmysly. 3) zpravidla má souvislost s politickými či dokonce geopolitickými zájmy, o které se v dané době hraje," odstartoval akci doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D.

Existují de facto dva náhledy. Ten první zní, že je třeba dívat se na média jako na každé jiné podnikání, v jejich případě obchod s informacemi, který se snaží o co možná nejvyšší zisk. Druhý pak tvrdí, že jsou média jedním z pilířů demokracie se závazkem a odpovědností vůči veřejnosti.

Pro bulvár platí ta první možnost. Nejde o klasickou novinařinu a jeho tvůrci nejsou novináři v pravém slova smyslu, ale manažeři pečující o komerční produkt, který má za cíl atakovat emoce čtenářů za každou cenu, čemuž odpovídá výběr základní informace i její zpracování.

Média již dávno nejsou informátory společnosti

"V reálném světě je ovšem přirozeně tematizovaných situací poskrovnu, proto je třeba při výběru zobrazovaných situací aranžovat kontextuální mizanscénu interpretačního okamžiku tak, aby nabyla podoby situace dramatické, tedy takové, která zároveň pojmenovává a symbolizuje a u publika vyvolává zaujetí emočního postoje," popisuje do detailu situaci Ing. Mgr. Irena Žantovská, Ph.D

Bulvární sdělení jsou početnou cílovou skupinou bohužel brána vážně. Obvykle se sice zakládají na pravdivé informaci, ale často se dostávají do popředí a zahlcují kolektivní mysl zprávy zcela nepodstatné – například příběhy ze soukromí celebrit, jejichž znalost je pro čtenáře ve skutečnosti zcela zbytečná a vytěsňuje zájem o podstatné dění.

"Média již dávno nejsou informátory společnosti. Tradiční nehmotná média, např. televize a rádio se nejen snaží formovat politické názory posluchačů a diváků, ale určují i to, jak mají lidé bydlet, oblékat se, líčit, česat, jak provádět sex, co jíst, jak nejlépe spát, atp. a to se mění podle módních vln. Část společnosti se tomu směje, ale většina naslouchá a poslouchá," varuje Prof. Milan Knížák Dr.A

"Již Platón ústy Sokrata upozorňuje v dialogu Gorgias na rozdíl mezi vědět a věřit a na problematiku rétoriky, která – při využití některých manipulativních postupů a technik – může napomoci tomu, že lidé, kteří „neví“ způsobí, že jim ostatní „věří, že ví“," doplňuje Žantovská.

Jsou vlastně vůbec bulvární média k něčemu dobrá?

Společným dechem se také diskutující shodli na škodlivosti utváření umělých elit v podobě "celebrit". "Média hierarchizují společnost. Vytvořila třídu VIP (velmi důležitých osobností ?!) a sdělují nám kdo jsou, jejich skandály, např. jak dámám vykukují kalhotky a pánům selhává potence. Neomylně vybírají ty nejpovrchnější a nejhloupější a předkládají nám jejich hloupé životy jako vzor. A tak posloucháme telecí názory nevzdělaných, které jsou nám předkládány jako moudra," otřásl se Knížák zhnuseně.

Problém je také v tom, kdo takové zprávy zpracovává. Vysokoškolské vzdělání (ať už jde o samotnou žurnalistiku, nebo jiný obor a s ním související následnou specializací) by mělo být pro redaktora samozřejmostí. Mnohé postavy z bulvární branže v České republice však tvoří "lidé z ulice" s minimální gramotností. To však neznamená, že věci samotné neslouží dobře.

Jsou vlastně vůbec bulvární média k něčemu dobrá? Rozhodně ano. Lze jim přiznat určitou ozdravnou funkci, protože jejich ústředním zájmem je vytvářet zábavu, která je věcí osobního gusta, a proto je na každém, zda si vybere psychologizující sondu do nitra osobností veřejného zájmu nebo pokleslé fórky na jejich účet.