Do Poslanecké sněmovny volíme poměrným systémem politické strany a hnutí nebo aspoň formace, které se snaží slupce stran a hnutí přiblížit. Stále častěji však do dolní komory pronikají uskupení, která se vymezují nejen vůči stranictví, ale často i vůči politice jako takové.

Babišovo hnutí ANO se probojovalo až do vlády. A tradiční strany mají důvod dát se rychle dohromady a obnovit narušené pouto se svými sympatizanty dříve, než se jednoho dne propadne tuzemský parlamentarismus do hluboké krize, v níž funkční kabinety budou s to sestavovat jen populistické subjekty vzývající pevnou ruku.

Senátory vybíráme za pomoci většinového volebního systému. Ten stranám dvakrát nefandí – na jejich úkor nezřídka získávají mandáty nezávislé osobnosti. Přesto jsme v posledních osmi letech sledovali trend posilování stranických klubů. Zejména v roce 2008 se zemí přehnala oranžová vlna, díky které získali sociální demokraté v horní komoře většinu. O ni pravděpodobně letos přijdou.

Otázkou ovšem je, zda těmi šťastnými budou jiné strany, nová hnutí, nebo dokonce nevypočitatelní nezávislí kandidáti. Proto je pozoruhodné, že i politické strany, u kterých bychom čekali širokou zásobu osobností, mnohdy sahají po jménech, jež se dosud nijak politicky neprofilovala, či naopak prošla hned několika stranami.

Zatím se nepotvrdilo, že by se za některou z pravicových stran na Kladensku chystal kandidovat někdo z rodiny Jágrů, Jaromír si nadto prodloužil hokejový kontrakt za oceánem, přesto o bývalé sportovce mezi adepty ochuzeni nebudeme. Snad nejznámějším bude Antonín Panenka, který se nechal novým nezávislým hnutím založeným bývalými členy ODS zlákat do boje už v předkole řádných senátních voleb, přesněji v doplňovacích volbách, které proběhnou po odchodu senátora za Prahu 10 Jaromíra Štětiny do Bruselu.

Proti Panenkovi bude za TOP 09 a Starosty a nezávislé bojovat profesorka tance a dobrá známá kambodžského krále Renata Sabongui. Na Pelhřimovsku se na podzim topka zase chystá nominovat písničkáře Ivo Jahelku. O hlasy voličů v devátém pražském obvodu si řekne Oldřich Pelčák, muž, který se mohl místo Vladimíra Remka podívat do kosmu, ale skončil až druhý. Těžko říct, bude-li se mu v dresu sociální demokracie dařit v politice lépe.

Minulý týden jsme se dozvěděli také o zájmu exministra Martina Bursíka vrátit se zpátky do politiky. Bývá označován za politického turistu. Ovšem Občanské fórum, Občanské hnutí a Svobodné demokraty můžeme pokládat za stále tutéž, případně nástupnickou stranu. Je ale pravda, že poté si zadal s lidovci, vedl Stranu zelených a založil Liberální ekologickou stranu. Kandidovat do Senátu má v prvním pražském obvodu za TOP 09.

Posílení zeleného pohledu na svět by si Senát jistě zasloužil. Bursík je nadto politik schopný a zkušený. Dá se ale pochybovat o jeho loajalitě ke stranickým značkám. Jindy by to mohla být přednost, v současnosti s tím ale souvisí spousta potenciálních problémů. Mohla by o tom vyprávět sociální demokracie, které se již pěkných pár senátorů odlouplo. Experimentuje přesto dál.

Nezávislých nyní v Senátu zasedá podstatně víc než těsně po minulých volbách. Dokáže za stávajícího a předpokládaného popodzimního stavu být Senát pojistkou proti úletům, ke kterým je stále náchylnější sněmovna? Tuto úvahu by měly nyní vést partaje a při volbách občané. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.